RECENZECD:
rocktopia.co.ukprogboard.com - DAVEe0731metalopolis.net=>
www.rock.czmetalexpress.skvalhalla.skgwmusic.wordpress.comrich-wilson.com
|
RECENZE CD: |
rocktopia.co.ukprogboard.com - DAVEe0731 |
metalopolis.net => www.rock.cz |
metalexpress.skvalhalla.sk |
gwmusic.wordpress.comrich-wilson.com
|
 |
Seznam skladeb: 01. On the Backs of Angels [08:42] 02. Build Me Up, Break Me Down [06:59] 03. Lost Not Forgotten [10:11] 04. This is the Life [06:57] 05. Bridges In The Sky [11:01] 06. Outcry [11:25] 07. Far From Heaven [03:56] 08. Breaking All Illusions [12:25] 09. Beneath The Surface [05:26] Celkový čas: [77:02] |
Autoři: Text: John Petrucci Text: John Petrucci Text: John Petrucci Text: John Petrucci Text: John Petrucci Text: John Petrucci Text: James LaBrie Text: Myung&Petrucci Text: John Petrucci |
Složení skupiny:John Petrucci guitars James LaBrie vocals Jordan Rudess keyboards Mike Mangini drums&percussion John Myung bass guitars |
Nahráno: 3.1.2011 - 31.5.2011 Cove City Sound Studios, Glen Cove NY Zpěv nahrán: Mixland, Midhurst, Canada Výroba: Richard Chycki Produkce: John Petrucci Výroba: Paul Northfield Mixáž: Andy Wallace |
Vydalo: Roadrunner Records, vyšlo dne 13. 9. 2011 Design and Illustrations: Hugh Syme |
On the Backs of AngelsLyric: John Petrucci Standing on the backs Of angels destined to create Mounting the attack While heroes carry your weight We spiral towards disaster Survival fading faster Riding out the wave Content to feed off the machine Bleeding us to death The new American dream You’re blinded by your hunger Beware your days are numbered Tears fall from the shameless Shelter me Guide me to the edge of the water Selfless are the righteous Burden me Lead me like a lamb to the slaughter Blurring lines drawn in between What is right and what is wrong Victims on parade are stringing us along We're on to your agenda The dead-end road to nowhere Tears fall from the shameless Shelter me Guide me to the edge of the water Selfless are the righteous Burden me Lead me like a lamb to the slaughter Tears fall from the shameless Shelter me Guide me to the edge of the water Selfless are the righteous Burden me Lead me like a lamb to the slaughter Selfless are the righteous Burden me Lead me like a lamb to the slaughter |
Na bedrech andělů Lyric: John Petrucci Stojíš na bedrech Andělů předurčených ke tvoření Osnovuješ útok Zatímco hrdinové nesou tvé břímě Řítíme se ke katastrofě Možnost přežití rychle slábne Valí se na vlně Lhostejně ovládán systémem Nechají nás vykrvácet Nový americký sen Jsi zaslepen svým hladem Dej si pozor, tvé dny jsou sečteny Bezohledně roní slzy Ukryj mě Přiveď mě ke kraji vod Nesobečtí jsou ti spravedliví Svaž mě Odveď mě jako beránka na porážku Zamlžené hranice mezi tím Co je dobré a co špatné Oběti na radaru nás poutají k sobě Stojíme za vaším programem Na slepé uličce, která nikam nevede Bezohledně roní slzy Ukryj mě Přiveď mě ke kraji vod Nesobečtí jsou ti spravedliví Svaž mě Odveď mě jako beránka na porážku Bezohledně roní slzy Ukryj mě Přiveď mě ke kraji vod Nesobečtí jsou ti spravedliví Svaž mě Odveď mě jako beránka na porážku Nesobečtí jsou ti spravedliví Svaž mě Odveď mě jako beránka na porážku |
|
Build Me Up, Break Me Down Lyric: John Petrucci Today I will be your savior Tomorrow a demon You crave my erratic behavior And watch my every move Obsession at all costs You'll be the death of me Broken and torn apart Why can't you let me be You build me up You break me down Until I'm falling to pieces I crash and burn I never learn I'm your guilty addiction Build me up Break me down Tonight I am the new messiah You deify When I'm no longer desired I'll be crucified The one who's free from sin The first to cast the stone Fighting the fear within I won't be left alone You build me up You break me down Until I'm falling to pieces The price I pay To live this way And the fantasy stays alive I can't live up I can't let down And leave you falling to pieces I crash and burn I never learn I'm your morbid obsession Build me up Break me down You build me up You break me down Until I'm falling to pieces The price I pay To live this way And the fantasy stays alive I can't live up I can't let down And leave you falling to pieces I crash and burn I never learn Your iconic fixation Build me up Break me down Build me up Break me down |
Skládáš mě, rozkládáš mě Text: John Petrucci Dnes budu tvým spasitelem Zítra démonem Dožaduješ se mého nevypočitatelného chování A sleduješ každý můj pohyb Posedlost za každou cenu Budeš moje vlastní smrt Rozbitý a rozervaný na kousky Proč mě nenecháš na pokoji? Skládáš mě Rozkládáš mě Dokud se nerozpadnu na kousíčky Hroutím se a hořím Nikdy jsem se neponaučil Provinil jsem se závislosti na tobě Skládáš mě Rozkládáš mě Dnes večer jsem nový Mesiáš Kterého zbožňuješ Když jsem po tom nikdy netoužil Budu ukřižován Ten, kdo je bez hříchu První vrhne kamenem Bojuji se strachem Nechci býti sám Skládáš mě Rozkládáš mě Dokud se nerozpadnu na kousíčky Cena, kterou zaplatím Abych žil tímto způsobem A fantasie zůstane naživu Nemůžu žít Nemůžu padnout A opustit tě rozpadlého na kousíčky Hroutím se a hořím Nikdy jsem se neponaučil Já jsem tvoje morbidní posedlost Skládáš mě Rozkládáš mě Posiluješ mě Rozkládáš mě Dokud se nerozpadnu na kousíčky Cena, kterou zaplatím Abych žil tímto způsobem A fantasie zůstane naživu Nemůžu žít Nemůžu padnout A opustit tě rozpadlého na kousíčky Hroutím se a hořím Nikdy jsem se neponaučil Vaši kultovní fixaci Posiluješ mě Rozkládáš mě Posiluješ mě Rozkládáš mě |
|
Lost Not Forgotten Lyric: John Petrucci I am not immortal I am just a man A power-craving tyrant Beyond the shadows in the sand Men have come to fear me Many bow and cry Known across the desert I am the one who will not die I have faced the demons of our most desperate moments I have been the one to defend our pride I have worn the banner of my abandoned brothers I will be the first one to give my life Lost not forgotten Reigning against the odds Feared and respected living among the gods Leading the empire Spirit as black as coal Lost not forgotten King of the deathless soul An epic novel no one's read Pages torn and faded The greatest story never told Behold the kingdom I posses Land of wealth and beauty Where the streets are paved with gold Once fearless and brave A realm passed away The ghosts of yesterday Lost not forgotten Reigning against the odds Feared and respected living among the gods Leading the empire Spirit as black as coal Lost not forgotten King of the deathless soul Lost not forgotten Reigning against the odds Feared and respected living among the gods Leading the empire Brutal and heartless Vanishing further Into the darkness Lost not forgotten King of the deathless soul |
Ztracený nezapomenutý Text: John Petrucci Nejsem nesmrtelný Jsem jen člověk Mocichtivý tyran Za stíny v písku Muži přicházejí, aby se mě báli Mnozí se klaní a pláčou Poznávají z druhé strany pustinu Já jsem jediný, kdo nezemře Čelil jsem démonům našich nejzoufalejších momentů Byl jsem jediný, abych bránil naši čest Třímal jsem prapor mých opuštěných bratrů Budu prvním, kdo daruje svůj život Ztracený nezapomenutý Vládne navzdory nepřízni Obává se a respektuje život mezi bohy Vládne říši Duch černý jako uhlí Ztracený nezapomenutý Král nesmrtelné duše Epický román, který nikdo nečte Stránky potrhané a vybledlé Největší příběh nikdy nevyprávěný Pohlédni na království, které vlastním Zemi bohatství a krás Kde ulice jsou dlážděné zlatem Jednou nebojácní a stateční Říše zanikla Duchové včerejška Ztracený nezapomenutý Vládne navzdory nepřízni Obává se a respektuje život mezi bohy Vládne říši Duch černý jako uhlí Ztracený nezapomenutý Král nesmrtelné duše Ztracený nezapomenutý Vládne navzdory nepřízni Obává se a respektuje život mezi bohy Vládne říši Brutální a nemilosrdný Mizející dále Do temnot Ztracený nezapomenutý Král nesmrtelné duše |
|
This is the Life Lyric: John Petrucci In the heart of your most solemn barren night When your soul's turned inside out Have you questioned all the madness you invite? What your life is all about Some of us chose to live gracefully Some can get caught in the maze And lose their way home This is the life we belong to Our gift divine Have you ever wished that you were someone else Traded places in your mind It's only a waste of your time Some of us chose to live gracefully Some can get caught in the maze And lose their way home This is the life we belong to Our gift divine Feed the illusion you dream about Cast out the monsters inside Life begins with an empty slate Fragile left in the hands of fate Driven my love and crushed by hate Until the day The gift is gone And shadows remain Some of us chose to live gracefully Some can get caught in the maze And lose their way home Memories will fade Time races on What will the say After you're gone? This is the life we belong to Our gift divine Our gift divine |
Tohle je život Text: John Petrucci V srdci tvé nejslavnostnější pusté noci Když tvá duše je obrácena naruby Už jsi zpochybnil všechna šílenství, která jsi přivítal? Copak tvůj život je tohle všechno? Někteří z nás se rozhodli žít ušlechtile Někteří mohou být polapeni v bludišti A ztratili svoji cestu domů To je život, který nám přísluší Náš nebeský dar Přál sis někdy, že bys byl někým jiným? Vyměnili si místa ve vašich pamětech Je to jen plýtvání tvého času Někteří z nás se rozhodli žít ušlechtile Někteří mohou být polapeni v bludišti A ztratili svoji cestu domů To je život, který nám přísluší Náš nebeský dar Krm se iluzemi, o nichž sníš Vyžeň monstra zevnitř Život začíná jako nepopsaný list Křehký ponechán v rukou osudu Řízený moji láskou a drcený nenávisti Až do dne Kdy dar pomine A stíny zůstanou Někteří z nás se rozhodli žít ušlechtile Někteří mohou být polapeni v bludišti A ztrácejí svoji cestu domů Vzpomínky vyblednou Čas uhání vpřed Co budou říkat Až budeš pryč To je život, který nám přísluší Náš nebeský dar Náš nebeský dar |
|
Bridges In The Sky Lyric: John Petrucci Blackness awakens Visions come alive Seeing through darkness With borrowed eyes Death survivor Take me higher Reunite my soul Whisperer of truth I trust in you To make me whole Sun Come shine my way Make healing waters bury all my pain Wind Carry me home The fabric of reality is tearing apart The piece of me that died Will return To live again Feeling myself slip away Suddenly dreaming awake Hidden memories Flooding back I will not glow in the light Until I pass through the darkest caverns of my heart Dance with fire Spirit guide erase the world outside Messenger of truth I trust in you Transform me now Sun Come shine my way Make healing waters bury all my pain Wind Carry me home The fabric of reality is tearing apart The piece of me that died Will return To live again And at last the time has come To unite again as one To the power of the Earth I'm calling Crossing bridges in the sky On a journey to renew my life Shaman take my hand Sun Come shine my way Make healing waters bury all my pain Wind Carry me home The fabric of reality is tearing apart The piece of me that died Will return To live again And at last the time has come To unite again as one To the power of the Earth I'm calling Crossing bridges in the sky On a journey to renew my life Shaman take my hand |
Mosty na nebi Text: John Petrucci Temnota se probouzí Vize ožívají Vidím skrze temnotu S vypůjčenýma očima Tanečnice rozpaluje Povznáší mě výš Spojte znovu moji duši Našeptávači pravdy Věřím ti Abys mě uchopil celého Slunce Přijď osvítit moji cestu Aby léčivé vody pohřbily všechnu moji bolest Větře Přenes mě domů Struktura reality se roztrhává Kousky mě, které zemřely Vrátí se Aby znovu ožily Cítím se, jak se vytrácím pryč Tiše snívám s otevřenýma očima Skryté vzpomínky Zaplavují mě zpátky Nebudu zářit ve světle Dokud neprojdu nejtemnější jeskyně svého srdce Tanec s ohněm Duchovní vůdce vymaže svět venku Posle pravdy Věřím ti Transformuj mě teď Slunce Přijď osvítit moji cestu Aby léčivé vody pohřbily všechnu moji bolest Větře Přenes mě domů Struktura reality se roztrhává Kousky mě, které zemřely Vrátí se Aby znovu ožily A konečně nadešel čas Opět se spojit jako jeden K síle Země volám Přecházím mosty na obloze Na cestě k obnově svého života Shamane, uchop mě za ruku Slunce Přijď osvítit moji cestu Aby léčivé vody pohřbily všechnu moji bolest Větře Přenes mě domů Struktura reality se roztrhává Kousky mě, které zemřely Vrátí se Aby znovu ožily A konečně nadešel čas Opět se spojit jako jeden K síle Země volám Přecházím mosty na obloze Na cestě k obnově svého života Shamane, vezmi mě za ruku |
|
Outcry Lyric: John Petrucci Somewhere overhead Distant thunder roars The revolution has begun The war to end all wars As I welcome death I hear the battle cry Bullets fall like fire Raining from the sky The rebel in us all Somebody gets tired of being pushed around But freedom has a price The cost is buried in the ground We suffered far too long We gather now growing stronger We will not be ignored Anymore any longer Our anthem will guide us Rise up, be counted Stand strong and unite Wait for the outcry Resistance is calling tonight Far too many years Of chaos and unrest Far too many voices Brutally suppressed We fight for what is just For all that we believe We fight to death for glory Fight to be set free The streets are bathed in blood Time to step down and time to walk away You'll never rule me now Though you may stand upon my grave You can look the other way Or you can face the light Although it seems so far away Freedom's worth the fight Rise up, be counted Stand strong and unite Wait for the outcry Resistance is calling Rise up, be counted Stand strong and unite Wait for the outcry Resistance is calling tonight The world watches on While we risk our lives Locked in the kingdom of fear As our children die |
Protest Text: John Petrucci Někde nad hlavou Vzdálené hřmění duní Revoluce začala Válka k ukončení všech válek Zatímco vítám smrt Slyším bojový pokřik Kulky dopadají jako oheň Pršící z oblohy Rebel v nás všech Někdo je znavený z věčného nedostatku kolem Ale svoboda má svou cenu Hodnota je pohřbena v zemi Trpěli jsme příliš dlouho Shromažďujeme se nyní, abychom byli silnější Nebudeme ignorováni Ještě déle Naše hymna nás povede Povstaňte, spočítejte se Stůjte silní a jednotní Počkejte na protest Odpor zavolá dnešní noci Až příliš mnoho let Chaosu a neklidu Až příliš mnoho hlasů Brutálně potlačeno Bojujeme za to, co právě je Za všechny, kteří jsme přesvědčeni Bojujeme, abychom zemřeli pro slávu Bojujeme, abychom se osvobodili Ulice se koupají v krvi Je čas, aby odstoupili a je čas, aby odešli Už nikdy mě neovládnete odteďka I kdybyste stáli na mém hrobě Můžete se podívat na druhou stranu Nebo můžete čelit světlu Třebaže se zdá, že je tak daleko Za svobodu má cenu bojovat Pozvedněte se, abyste se spočítali Stůjte silní a jednotní Počkejte, až výkřik Odporu zavolá Pozvedněte se, abyste se spočítali Stůjte silní a jednotní Počkejte, až výkřik Odporu zavolá dnešní noci Svět to sleduje Zatímco riskujeme naše životy Zamčené v království strachu Jak umírají naše děti |
|
Far From Heaven Lyric: James LaBrie No one truly has the answers Every day I struggle through it once more Keep things bottled up Never speaking my mind Misinterpreted I'm doing just fine Every day I Put a brave face on Serves me well Feeling helpless Facing it alone Hard to tell That I Can't change who I am How I feel There's no end I have done what you asked of me Leaves me nothing to live for Coming undone Way too high a price I should pay You keep your pride While I die inside Every day No I Can't lie anymore Won't pretend I've done All i can You can't imagine The hell I'm going through Not asking you to save me I'm too far from Heaven Nothing you can do to change me But accept me As I am |
Daleko od nebe Lyric: James LaBrie Nikdo skutečně nezná odpověď Každý den jsem zápasil přes to ještě jednou Zadržte všechno v sobě Nikdy nenechte svoji mysli Věci nesprávně vykladat Já jsem prostě v pohodě Každý den jsem Nastavoval odvážnou tvář Slouží mi dobře Cítím se bezmocně Čelím tomu sám Je těžko říci Že já Nemůžu změnit to, kdo jsem Jak se cítím Nemá to žádný konec Udělal jsem to, co jste po mě žádali Zanechal jsi mě tu bez důvodu, proč žít Přicházejí uvolnění Příliš vysoká cena Kterou bych měl zaplatit Ponechte si svoji hrdost I když já umírám uvnitř Každý den Ne, já Nemůžu lhát už více Nebudu předstírat Zda jsem udělal Všechno, co jsem měl Neumíte si představit Peklo, kterým jsem procházel Nežádám Vás, aby mě zachránili Jsem příliš daleko od Nebe Nic nemůžete udělat, abyste mě změnili Ale přijměte mě takového Jaký jsem |
|
Breaking All Illusions Lyric: John Myung & John Petrucci With the sun in place There's a test of faith Streams of thought awaken New realities Singularities Breaking all illusions Sun in burst of heat Burning source of life Masterful destruction Power's not an act It's understanding truth Changing my direction Live in the moment Breathe in a new beginning Wisdom revealed As I unlearn to learn Life's biggest battles Often are fought alone My spirit brings me home Emerald thoughts flow through my consciousness Drawn to curses left behind Test of will the threshold to one's faith Starts a fire in the mind Searching out Reaching in To arrive Where I began Sights remembered In the light Searching out Reaching in To arrive Where I began Sounds remembered Come alive Embrace the days Don't turn away Life's true intent needs patience Karma starts the signal |
Překonej všechny iluze Text: John Myung & John Petrucci Se sluncem na místě Je zde zkouška víry Proudy myšlenek se probouzejí Nové skutečnosti Zvláštnosti Překonají všechny iluze Slunce ve výbuchu žáru Spaluje prameny života Mistrovská destrukce Není síla k jednání Je to pochopení pravdy Mění moje směřování Žij pro tento okamžik Nadechni se v novém začátku Moudrost se odhalí Neboťjsem pozapoměl, jak se učit Život jsou největší bitvy Často jsou bojovány osamoceně Můj duch mě přivádí domů Smaragdové myšlenky proudí přes mé vědomí Upozorňují na prokletí zanechaná kdesi Zkouška vůle, práh něčí víry Spustí požár v myšlenkách Pátrají Dostávají se tam Abychom přijeli Tam, kde jsem začínal Vzpomenutá znamení Se rozjasňují Pátrají Dostávají se tam Abychom příjeli Tam, kde jsem začínal Připomenuté zvuky Ožívají Obejmi ty dny Neodvracej se pryč Život má skutečný smysl potřebuje trpělivost Karma spustí signál |
|
Beneath The Surface Music and lyric: John Petrucci Is there ever really a right time You had led me to believe Someday you'd be there for me When the stars above aligned When you weren't so consumed I kept looking for the clues So I waited in the shadows of my heart And still the time was never right Until one day I stopped caring And began to forget why I longed to be so close And I disappeared into the darkness And the darkness turned to pain And never went away Until all that remained Was buried deep beneath the surface A shell of what things could have been Tired bones beneath the veil of guarded secrets are too frail Sad to think i ever knew You were searching for the words For the moment to emerge Yet the moment never came You couldn't risk my fragile frame Until one day you stopped caring And began to forget why you tried to be so close And you disappeared into the darkness And the darkness turned to pain And never went away Until all that remained Was buried deep beneath the surface I would scream just to be heard As if yelling at the stars I was bleeding just to feel You would never say a word Kept me reaching in the dark Always something to conceal Until one day I stopped caring And began to forget why I longed to be so close And I disappeared into the darkness And the darkness turned to pain And never went away Until all that remained Was buried deep beneath the surface |
Pod povrchem Hudba a text: John Petrucci Je vůbec někdy opravdu správný čas Vedl jsi mě, abych ti uvěřil Jednoho jsi tam pro mne byl Kdy se hvězdy nahoře srovnají Kdy jsi byl tak opotřebovaný Pořád jsem hledal ty vodítka A tak jsem čekal ve stínu svého srdce A přesto nesnastal nikdy správný čas Až jednoho dne jsem se přestal starat A začal zapomínat, proč jsem prahnul být tak blízko A já jsem zmizel v temnotě A temnota se převrátila v bolest A nikdy odešela pryč Dokud všechno, co zůstalo Bylo pohřbeno hluboko pod povrchem Skořápka v níž něco mohlo být Unavené kosti pod rouškou střeženého tajemství jsou příliš křehká Je smutné, že jsem vždycky věděl Hledali jste ta slova V tuto chvíli, aby se objevila Přesto tato chvíle nikdy nepřišla Mohl jsi riskovat mé křehké tělo Až jednoho dne jsem se přestal starat A začal zapomínat, proč jsem prahnul být tak blízko A já jsem zmizel v temnotě A temnota se převrátila v bolest A nikdy odešela pryč Dokud všechno, co zůstalo Bylo pohřbeno hluboko pod povrchem Chtěl bych křičet, jen aby to bylo slyšet Jako bych křičel na hvězdy Krvácel jsem, jen abych to cítil Nikdy bys nevyslovil to slovo Zachyť mě zastiženého v temnotě Vždycky je co skrávat Až jednoho dne jsem se přestal starat A začal zapomínat, proč jsem prahnul být tak blízko A já jsem zmizel v temnotě A temnota se převrátila v bolest A nikdy odešela pryč Dokud všechno, co zůstalo Bylo pohřbeno hluboko pod povrchem |
|
I think I've just found my album of the year. As a result of the departure of drummer and band leader Mike Portnoy towards the end of last year, there's no doubting that this album will be one of the most closely scrutinized releases, not only of Dream Theater's career, but of recent times in general. Portnoy's control of the band was so all-encompassing that few really expected business as usual, least of all Portnoy himself, whose attempt at an eleventh hour reconciliation was politely declined by the remaining members. That's all water under the bridge now and the band have the amazing Mike Mangini behind the kit for the foreseeable future. The speculation was that because Portnoy had been responsible for the heavier elements of the band and the shouty vocals, this album would probably see Dream Theater returning to a more progressive and less metallic style. You know what? That's exactly what they've done. The first thing you notice is that there's an awful lot of music on this album, the nine tracks clocking in at over 76 minutes, with four of them over the ten minute mark. Most fans will have already heard the lead-off track, 'On The Backs Of Angels', as it's been available to stream for the last couple of weeks. It's a real throwback to more melodic times and starts with acoustic guitar and keys before Mangini is heard for the first time when his 'Pull Me Under'-like syncopated rhythm comes in just before the classic John Petrucci guitar riff. James LaBrie is singing well within his comfort zone and the track has many twists and turns, with the guitar and Jordan Rudess' keyboards sharing equal billing. The clarity of both is stunning, as are the drums and John Myung's six string bass, and the song has a very strong 'Images & Words' vibe about it with some familiar themes and sounds. The following song, 'Build Me Up, Break Me Down', has more of an 'Caught In A Web' feel about it with loops and samples and LaBrie's processed vocals, but it's still very melodic and Rudess' string section is a joy to hear over Petrucci's caustic riffs. 'Lost Not Forgotten' is the first real epic and builds from a piano motif to a staccato riff and soaring chorus, with ridiculously technical parts balanced against some of the simplest riffs they've ever recorded. It speed up for the chorus and also has a really melodic part halfway in, as well as another throwback to 'Images & Words' in the instrumental section, whilst Petrucci's guitar solo is one of his very best. Again Rudess' keys can be heard more clearly than ever before and he even does a fairly normal synth solo before the song returns to the vocal part. It's actually surprising how many mellow parts there are on this album, and despite the fact that there's too much going on towards the end of 'This Is The Life' to call it a true ballad, it's mostly quite sedate with gorgeous melodies, an impassioned vocal from LaBrie and a superb solo from Petrucci, but as brilliant as it is, it still isn't the best of the lighter songs on the album! 'Breaking All Illusions' is the longest piece on the album and is an instant Dream Theater classic, again it's very old school with dynamic and uplifting sections, excellent vocal melodies and all the unexpected quirky detours that you learn to love with repeated plays. Mangini is just awesome on this tune but every member of the band gets their chance to shine, and in parts it has the feel of 'Learning To Live'. Need I say more? 'A Dramatic Turn Of Events' ends on the final ballad 'Beneath The Surface', which is based around acoustic guitar, strings and James' wonderful vocal, it also has some endearing old synth sounds and is guaranteed to bring a tear to a glass eye, and yes, it's the best of the lighter songs on the album. With this album Dream Theater have done exactly what they needed to do, they've taken stock of where they were going and have not only reeled in the metal excesses, but gone the whole hog and made the most melodious album of their career. John Petrucci's production is simply stunning and every single nuance of the album can be clearly heard no matter how busy things get, which in recent years hasn't always been the case. The band have really stepped up to the plate with this one and sent out a statement to everyone who said they were finished. I think I've just found my album of the year. Phil Ashcroft |
Myslím, že jsem právě našel své album roku. V důsledku odchodu bubeníka a kapelníka Mike Portnoye ke konci loňského roku, není pochyb o tom, že toto album bude jedním z nejdetailněji zkoumých desek, a to ne pouze v klariéře Dream Theater, ale z poslední doby vůbec. Portnoyova kontrola kapely byla tak všeobjímající, že jen nemnozí skutečně očekávali pokračování ve vyjetých kolejích, nejméně ze všech sám Portnoy, jehož pokus o smíření na poslední chvíli zdvořile odmítli zbývající členové. To vše již nyní odnesla voda a kapela má úžasného Mike Manginiho za sestavou bicích pro dohlednou budoucnost. Vzhledem ke spekulacím, že Portnoy byl zodpovědný za těžší prvků skupiny a shouty zpěv, bylo by pravděpodobné vidět tohle album Dream Theater navracející se více k progresivnímu a méně k metalovému stylu. Víto co? To je přesně to, co udělali. První věci, které si všimnete, je, že na tomto albu je tu strašná spousta hudby, devět skladeb dohromady trvá více než 76 minut, se čtyřmi z nich přes deset minut. Většina fanoušků již slyšela úvodní skladbu, "On The Backs Of Angels" , protože je k dispozici na internetu posledních pár týdnů. Je to skutečný návrat do melodičtějších časů a začíná akustickou kytarou a klávesami, dříve než Mangini je slyšet poprvé, když jeho podobně jako "Pull Me Under" synkopovaný rytmus přichází těsně před klasickým kytarovým riffem Johna Petrucciho. James LaBrie zpívá dobře ve své pohodové poloze a ve skladbě je mnoho přechodů a zvratů, s kytarou a klávesami Jordana Rudesse sdílení stejné vyúčtování. Srozumitelnost obou je ohromující, stejně jako bicích a John Myungovy šestistrunné basovky, píseň v tom velmi silně připomíná atmosféru 'Images & Words' s některými známými tématy a zvuky. Následující píseň 'Build Me Up, Break Me Down" má více náladu 'Caught In A Web' se smyčekami a samply a LaBrieho vyčnívajícím zpěvem, ale je to stále velmi melodické a Rudessovou smyčcovou sekci je radost slyšet nad Petrucciho sžíravými riffy. "Lost Not Forgotten" je první skutečný epos a je postaven na pianovém motivu stakátového riffu a zesilujících se sborech, s žertovnými technickými částmi v rovnováze s některými z nejjednoduššími riffy, které kdy oni nahráli. Je to rychlost pro sbor a také velmi melodické části v půli skladby, stejně jako další návrat k 'Images & Words' v instrumentální části, zatímco Petrucciho kytarové sólo je jedním z jeho nejlepších. Znovu Rudessovy klávesy lze slyšet zřetelněji, než kdy předtím, a dokonce to docela normální synthezátorové sólo, než se vrátí píseň k vokálnímu partu. Je až překvapující, kolik jemných části je na tomto albu, a to i přes skutečnost, že je se příliš mnoho děje na konci "This Is The Life" označující skutečnou baladu, je to většinou docela klidné s nádhernou melodií, vášnivým LaBrieho vokálem a vynikajícím sólem Petrucciho, ale brilantním, tak jak to je, to ještě není to nejlepší z lehčích písní na albu! 'Breaking All Illusions' je nejdelší skladba na albu, a je bezprostřední klasika Dream Theater, opět je to velmi staré školy s dynamickým a povznášející sekcí, vynikající vokální melodie a všechny nečekané objížďky podivné, že se naučíte milovat s opakovanými hrami. Mangini je prostě úžasné na melodii, ale každý člen skupiny dostane šanci zazářit, a v některých částech má pocit "Učíme se žít". Musím říct víc? "Dramatický zvrat událostí" končí v poslední balada 'Beneath The Surface', terý je založen na akustickou kytaru struny, a James "úžasné zpěv, ale také má některé roztomilé staré syntetické zvuky a je zaručeno, aby slza na sklo oko, a ano, je to nejlepší z lehčích písní na albu. S tímto divadlem album Dream udělal přesně to, co potřebovali k tomu, že jsem vzít zásoby, kam jedou, a nejen se potácel v kovu excesům, ale už celé prase a dělal ty melodické album své kariéry. John Petrucci produkce je prostě ohromující a každý odstín alba je jasně slyšet bez ohledu na to, jak práce se věci, které v posledních letech není vždy případ. Kapela opravdu přistoupil k desce s tímto jedním a rozeslal prohlášení, každému, kdo řekl, že byla dokončena. Myslím, že jsem právě našel moje album roku. Phil Ashcroft |
Zcela výstižné hodnocení jednoho posluchače...|
Zdroj: http://www.progboard.com/Dream-Theater/A-Dramatic-Turn-Of-Events/20266 Autor: DAVEe0731, dne: 06.09.2011  Takže, po 3 dňoch počúvania,naozaj intenzívneho si myslim,že by som mohol konečne napísať objektívnu,teda aspon dúfam, recenziu novŕho albumu. Samozrejme, že mi aj teraz znie v slúchadlách a musím hneď na začiatku povedať,za ešte určite dlho bude. Na začiatok by som chcel povedať, že po odchode Mike Portnoya som bol samozrejme ako každý fanúšik sklamaný a bál som sa o ďalší smer kapely, respektíve, kto sa chytí toho kormidla ohľadom smerovania a podobne, pretože si musíme povedať, že MP mal v DT v podstate hlavné slovo, na posledných 2-3 albumoch to bolo cítiť v celkovej podstate ich hudby, vniesol do DT podstatnejšie tvrdší zvuk ako bolo zvykom, taktiež groove vokály, ktoré mne osobne do DT akosi nepasovali, neviem si pomôcť, čo konieckoncov spomínal aj Jordan, v nedávnom rozhovore, na otázku, či sú aj na novom albume, kde razantne zareagoval, že toto bola záležitosť MP a oni necítia potrebu,ani si nemyslia, že DT je momentálne kapela,kde by sa niečo podobné malo objaviť. Po dlhých prípravách, konkurzoch nakoniec našli cloveka,ktorým som ja úplne nadšený. Charizmatický, neskutočný bubeník, ktorý do kapely perfektne zapadol, fanúšikovia ho milujú (videl som aj na koncerte v Katowiciach), vniesol úplne nový nádych, chuť do hrania a robenia hudby, čo sa úplne prejavilo na novom albume. Nový album hneď od prvého tónu znie odlišne,ako predchádzajúci, to musím povedať. Nechcem hodnotiť pieseň po piesni, to nemá význam, pretože nadväzujú jedna na druhú a venovať sa každej osobitne je zbytočné,pretože si treba vypočuť celý album,ktorý je podľa môjho názoru úžasný. Určite som očakával menej heavy metalu,po odchode MP, pretože si myslím, že z DT sa na minulých albumoch vytratila progresivita, pomer heavy:progressive bol rapidne naklonený na stranu heavy. Naopak, tento album misku úplne prevrátil a totálne dominuje to,cim je DT, teda progress ako sa patri. Musim povedať, že všetci hráči KONEČNE dostali priestor, ktorý si zaslúžia, hlavne Jordan, jeho klávesy dominujú, sú perfektné. Mangini za bicími vniesol do bicích viac dynamiky, hrá priamočiarejšie ako MP, jeho zvuk je úžasný. Nemyslel som si,že DT bez MP by mohol byť,ale presvedčil som sa, že momentálny lineup je dokonalý. Album je priam natrieskaný krásnymi melódiami, ktoré doslova trhajú srdce, každá pieseň má veľmi silný refrén, DT vyhrávky á la Images And Words, dokonca miestami mi pripomínajú Liquid Tension Experiment, taktiež na albume nachádzam určité stopy po starých klasikách, či už Pink Floyd, Yes a podobne, čo konieckoncov môžme nájsť aj na ostatných albumoch. Čo ale musím povedať, Beneath The Surface, konečne nádherná akustická skladba, ktorá ma úplne dostala. Takze, konečný verdikt je, že tento album je naozaj majstrovský kúsok, na ktorom DT otočili kormidlo, podľa mňa najlepším možným smerom a úplne vyvrátili reči, ktoré sa začali šíriť čoraz viac, že sa už nemajú kde posunúť, že opakujú samých seba a podobne. Nový DT je tu a ja sa uz len teším, kedy ich znova uvidím naživo a hlavne hrajúcich tento ich nový počin. |
DREAM THEATER - A Dramatic Turn Of Events
 Autor: Hooya, dne: 13.9.2011 Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=5990 V nové sestavě to kapele evidentně svědčí. Nalezla náhradu za nepostradatelného ducha skupiny a v prvé řadě excelentního bubeníka Mika Portnoye, novou chuť ke hraní, nový impuls a nahrála svůj nejlepší počin v kariéře. Alespoň jak je to se železnou pravidelností prohlašováno médiím v rozhovorech. Jak už to bývá, nebylo vše tak růžové, jako je tomu dnes. Od Portnoyova odchodu se to této personě zanedlouho stihlo v makovici urovnat, načež bylo očekáváno, že jeho nabídku k návratu hoši přijmou. Jenže to už probíhal konkurz jeho nástupce, na kterém se vystřídala celá řada špičkových bubeníků. Jmenujme alespoň několik z nich: Peter Wildoer (ex-PESTILENCE, DARKANE, JAMES LABRIE), můj osobní favorit s jazzovým feelingem Virgil Donati (STEVE VAI, PLANET X …) nebo Derek Roddy (ex-HATE ETERNAL). Všechno zajímavá jména. Největší dojem nakonec zanechal dlouhán s šíleným úsměvem Marco Minnemann (EPHEL DUATH, ex-NECROPHAGIST) společně s podobně usměvavým sympaťákem Mikem Manginim (STEVE VAI, EXTREME, ANNIHILATOR, James LaBrie´s MULLMUZZLER), který konkurz otevřel a nakonec i vyhrál. Mike tedy nahradil Mika, který ještě stihnul vyhrožovat soudem ohledně autorství značky DREAM THEATER, ale to už je snad pryč. Projekt ADRENALINE MOB, jenž založil s americkým pěvcem Russellem Allenem (SYMPHONY X), mu snad nějaké chechtáky přinese a špína, kterou na sebe obě strany stihly napáchat, bude smyta. Na Benátské noci jeho následovatel a i velký obdivovatel potvrdil, že do kapely padne jako meč do pochvy, nechť tedy započne nová kapitola v kariéře DREAM THEATER! Ne, opravdu nečekejte nějakou revoluci či přetvoření výraziva. Na to tihle muzikanti nemají pomyšlení. Rozhodli se vytvořit klasickou desku DREAM THEATER, tedy plnou melodií a emocí. To znamená, že po dlouhé době se zde nenachází píseň připomínající METALLICU, plochy alá PINK FLOYD vzaly za své, pasáže připomínající kanadské velikány RUSH taky nikde, ale z reprobeden slyšíte především DREAM THEATER, a to se svými klady i zápory. Ve zkratce řečeno: ubylo ostrých riffů, přibylo baladických brnkaček, zůstala virtuozita. Pokud vás již pořádně nudí instrumentální exhibice, které skupina neustále nechce opustit, úplná spokojenost u vás panovat nebude. Příjemnějším zjištění však je, že tentokrát nejsou do písní naroubovány tak křečovitým způsobem jako na předchozí desce. Klávesové rejstříky holohlavého bradáče Jordana Rudesse jsou samostatnou kapitolou. Ten dostal na novince obrovský prostor a dokázal jej využít se svůj prospěch. I když z virtuózního hlediska je jeho výkon úžas sám, po stránce atmosférické svůj stín z vrcholného počinu a jeho debutu u DREAM THEATER – „Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory“ stále nepřekročil (o pohádkových plochách Kevina Moora ani nemluvím), byť i z této stránky je po předchozích masturbačních jízdách pokrok. Spory mezi Jamesem LaBriem a Mikem Portnoyem jsou známé a jestli můžeme na desce pozorovat největší vliv Mikova odchodu, tak právě na Jamesově zpěvu. V některých chvílích mám pocit, že poslouchám jeho sólovou tvorbu. Žádná křeč, žádné kulervoucí výšky, jen čistá uvolněnost a uvěřitelnost projevu. Radost z hraní dýchající z koncertních pódií se přenesla i na stříbrný kotouček. Troufám si říct, že i právě Manginiho charisma je tou příčinou, proč nahrávka zní tak přirozeně a nenuceně. Své party sice nahrával jako poslední do hotové předlohy, tudíž se musel podřídit skladbám, přesto mám pocit, že s Portnoyem by taková deska nevznikla. Svou práci učitele hry na bicí na Berklee College Of Music již zanechal a je připraven se plně soustředit na DREAM THEATER. Posečkejme tedy, jak se projeví při skladatelském procesu příští desky. Na stopáži, která snad v jediném připomíná METALLICU si užijete všeho, co máte rádi. Stačí si vybrat. Je-libo hitová píseň s dobře zapamatovatelným refrénem („On The Backs Of Angels“, „Build Me Up, Break Me Down“), instrumentální matematiky („Lost Not Forgotten“, „Outcry“), baladických momentů pro buchti („This Is The Life“, „Far From Heaven“, „Beneath The Surface“) či pořádnou jízdu, ať si i mařena přijde na své („Bridges In The Sky“) nebo nejlépe všeho najednou („Breaking All Illusions“)? Každému, co jeho jest. DREAM THEATER jsou tu v roce 2011 s přesvědčivou deskou, která ač na vrcholky let devadesátých potřebuje Hublleův teleskop, dává zapomenout na předešlé nakročení do rakve. |
A Dramatic Turn Of Events...
 Autor: DAVID ŠVRČINA, dne: 13.9.2011 (rovněž autor recenze na progboard.com - DAVEe0731) Zdroj: http://www.rock.cz/clanek/4297-a-dramatic-turn-of-eventsdramaticky-obrat-na-stare-dobre-casy Album, ktorý opäť Dream Theater vracia na cesty, ktorými sa dostali na špičku a stali sa ikonami progmetalovej scény... Čakali sme dlhšie, ale podľa mňa sa oplatilo... STARONOVÝ SMER, KONEČNE Takže, po mnohých napočúvaniach, a to naozaj intenzívnych si myslím, že by som mohol konečne napísať objektívnu, teda aspoň dúfam, recenziu nového albumu(aj keď je jasné, že objektívna recenzia asi ani neexistuje:)) Samozrejme, že mi aj teraz znie v slúchadlách a musím hneď na začiatku povedať,za ešte určite dlho bude. Na začiatok chcem spomenúť, že po odchode Mike Portnoya som bol samozrejme,ako každý fanúšik sklamaný a bál som sa o ďalší smer kapely, respektíve, kto sa chytí kormidla ohľadom smerovania a podobne, pretože si musíme povedať, že Portnoy mal v DT v podstate hlavné slovo, na posledných 2-3 albumoch to bolo cítiť v celkovej podstate ich hudby, vniesol do DT podstatnejšie tvrdší zvuk ako bolo zvykom, taktiež groove vokály, ktoré mne osobne do DT akosi nepasovali, neviem si pomôcť, čo konieckoncov spomínal aj Jordan, v nedávnom rozhovore, na otázku, či sú aj na novom albume, kde razantne zareagoval, že toto bola záležitosť MP a oni necítia potrebu, ani si nemyslia, že DT je momentálne kapela, kde by sa niečo podobné malo objaviť. Po dlhých prípravách, konkurzoch nakoniec našli cloveka, ktorým som ja úplne nadšený. Charizmatický, neskutočný bubeník, ktorý do kapely perfektne zapadol, fanúšikovia ho milujú (videl som aj na koncerte v Katowiciach), vniesol úplne nový nádych, chuť do hrania, čo sa prejavilo na novom albume. Nový album hneď od prvého tónu znie odlišne, ako predchádzajúci, to musím povedať. MODERNÝ IMAGES AND WORDS?...URČITE... Je jasné, že Dream Theater sa pri písaní ADToE, keď použijem toto slovné spojenie, opierali o základy toho najlepšieho, čo kedy vytvorili, čo bolo v podstate mierne očakávané. Nechcem hodnotiť pieseň po piesni, to nemá význam, pretože nadväzujú jedna na druhú a venovať sa každej osobitne je zbytočné, pretože si treba vypočuť celý album,ktorý je podľa môjho názoru klasickou ukážkou DT. Určite som očakával menej heavy metalu, po odchode MP, pretože si myslím, že z DT sa na minulých albumoch vytratila progresivita, pomer heavy:progressive bol rapidne naklonený na stranu heavy. Naopak, tento album misku úplne prevrátil a totálne dominuje to, čím je DT, teda progress ako sa patri. Musím povedať, že všetci hráči KONEČNE dostali priestor, ktorý si zaslúžia, hlavne Jordan, jeho klávesy dominujú, sú perfektné. Mangini za bicími vniesol do bicích viac dynamiky, hrá priamočiarejšie ako MP, čo je logické, sú to odlišné typy muzikantov, inak vnímajú hru za bicími, Mangini používa mierne odlišnú biciu súpravu, tým sa samozrejme mierne zmenil aj zvuk jednotlivých partov, podľa môjho názoru je perfektný a do kapely naozaj zapadol perfektne. Je pravda, že postupy a štruktúry sú naozaj veľmi podobné albumu IaW, ale nevnímam to ako opakovanie, vykrádanie ani nič podobné. Theatrovci sa ocitli vo veľmi tažkej situácii a vrátili sa k tomu, čim sa stali ikonou, čo je podľa mňa veľmi pozitívne. Nemyslel som si, že DT bez MP by mohol niekedy existovať, ale presvedčil som sa, že momentálny lineup je perfektný, uvolnený, chémia medzi nimi funguje úplne úžasne (opäť pripomínam, videl som ich aj v Prahe 09, aj teraz v Katowiciach, naozaj môžem porovnať). Album je priam natrieskaný krásnymi melódiami, ktoré doslova trhajú srdce, každá pieseň má veľmi silný refrén, DT vyhrávky á la Images And Words, dokonca miestami mi pripomínajú Liquid Tension Experiment, taktiež na albume nachádzam určité stopy po starých klasikách, či už Pink Floyd, Yes a podobne, čo konieckoncov môžme nájsť aj na ostatných albumoch. Čo ale musím povedať, Beneath The Surface, konečne nádherná akustická skladba, ktorá ma úplne dostala. Takže, konečný verdikt je, že tento album je naozaj obrovským posunom a nádejou do ďalšej tvorby DT. Dream Theater nám ukázali smer, ktorým otočili ich kormidlo, ktorý je podľa mňa najlepší možný a úplne vyvrátili reči, ktoré sa začali šíriť čoraz viac, že sa už nemajú kde posunúť, že opakujú samých seba a podobne. Nové Divadlo je tu a ja sa už len teším, kedy ich znova uvidím naživo a hlavne hrajúcich tento ich nový počin. Na záver teda dodám, toto je len môj subjektívny názor. Ak sa Vám staronový DT nepáči, nič sa nedeje, určite si nájdete album, ktorý si môžete púšťat stále dookola, či už je to IaW,SFaM. Ponúkli nám nový kus ich sveta a je len na Vás, či doňho nakuknete len mierne, spoza dverí alebo sa ním necháte úplne pohltiť. |
Dream Theater – A Dramatic Turn Of Events
 Autor: 8,5/10 Tomáš, dne: Streda, 14. September 2011, Zdroj: http://www.metalexpress.sk/2011/09/dream-theater-a-dramatic-turn-of-events/ Dream Theater sa k nám opäť raz zniesli zo svojho prog metalového Olympu aby nám, obyčajným smrteľníkom, opäť raz dožičili pocit zadosťučinenia, ALEBO NIE?! (nenechajte sa postrašiť, len som chcel dodať tomu neuveriteľne gýčovému úvodu iskru napätia). DT sú osvedčenou značkou ktorú dnes nemusím určite nikomu predstavovať. Prešli skúškou času, ktorého ozubené koleso sa vždy prejavovalo na ich tvorbe a i cez to pretrvali. Mne učarovali už pred mnohými a mnohými rokmi a od tej doby sa tohto „prekliatia“ neviem ani za ten svet zbaviť. Každý ich album ma prináša na pokraj slastí a zanecháva vo mne pocit blaženosti. A tak ma ako každého fanúšika zaujímali minuloročné, ale i tohtoročné udalosti spojené s týmto kolosom, a najmä ich dopad na tvorbu samotnú. Koniec roku 2010 bol v znamení priam gigantických zmien v jadre kapely. Kapelu opustil bubeník Mike Portnoy (ktorý v tom čase odišiel bubnovať do Avenged Sevenfold), jej zakladajúci člen a jeden z najoslavovanejších bubeníkov minulého desaťročia. Zvyšní členovia kapely tak museli čeliť dôležitému kariérnemu rozhodnutiu. Kapela sa však i cez tento (pre mnohých ťažko stráviteľný) fakt rozhodla pokračovať ďalej. Každý fanúšik Dream Theater mal už určite možnosť vzhliadnuť hodinovú „reality show“ tzv. dokument o hľadaní nového spoluhráča, kolegu a priateľa. Toto všetko kapela našla práve v Mike-ovi Mangini-m (ktorý stál proti šiestim bubenícky rovnocenným protivníkom svetového kalibru). Tieto udalosti si však vybrali svoju daň a za následok mali vznik dvoch táborov v komunite fanúšikov kapely, tábor skeptikov, ľudí, ktorí prejavovali jasné známky Kübler-Rossovej modelu (jedná sa o 5 fáz ktorými človek prechádza pri strate niekoho blízkeho či niečoho bytostného, tu sa však jedná o mierne nadnesený význam, pozn. autor) a nedokázali prijať fakt, že ani ich neustále príspevky na facebook stránky Portnoya či DT alebo do iných diskusných fór, nezmenia nič v rozhodnutí ľudí ktorých sa to bytostne týka (určite aj dnes nájdeme niekoľko fanúšikov, ktorí sa nachádzajú stále pri prvej fáze (1. Zapieranie pozn. autor) a niekoľko ďalších, ktorí zápasia s tretou (3. Vyjednávanie pozn. autor) . A potom tú bol druhý tábor, tábor fanúšikov, ktorí podporovali rozhodnutie kapely od začiatku a vkladali dôveru do jej rozhodnutí . Nech si kto chce, tvrdí čo chce, nikto nedokáže presne definovať Portnoy-ov prínos v hudbe DT, samozrejme okrem perkusijných kompozícií, ktoré vždy boli jeho privilégiom (a nejaké tie vokálne linky). On a Myung nikdy nevydali sólovku na ktorej by predviedli svoj plný skladateľský potenciál (bočné projekty nie sú to isté). A tak logické myslenie, ba ani sedliacky rozum nedal inak, ako sčítať 2 a 2 a dostať nevyhnutne 4. Mangini je jednoducho excelentný bubeník, ktorý Portnoya na takomto poste musí nahradiť bez väčších problémov. Nie len že zvláda na bicích to všetko čo Portnoy, ale je ešte k tomu niekoľko násobne rýchlejší bubeník a talentu či skúseností má určite viac ako dostatok(za rýchlosť obdržal dokonca niekoľko cien Najrýchlejšieho bubeníka na svete). A tak v pokoji týchto nesporných faktov život fanúšikov DT sa mohol vrátiť do starých koľají. S blížiacim sa finalizovaním albumu sa k nám však zo západu dostali zvesti o Manginiho neúčasti pri skladacom procese a o tom, že celú kompozíciu bicích má na svedomí Petrucci. Svetlo nádeje však stále nemalo prečo pohasnúť, prečo aj, Petrucci má na svojom konte sólovku a bicie na nej sú hodné aj Portnoyovho umu, nebolo teda prečo nedôverovať John-ovým schopnostiam. A ako sa sám Petrucci v jednom rozhovore vyjadril, mal možnosť sa vydať za hranice svojej vlastnej „bubeníckej“ predstavivosti, netušiac či tie bicie budú reálne zahrateľné . Jeho obavy boli samozrejme neopodstatnené a Mangini mu ich o niekoľko mesiacov na to nahrával v štúdiu. Onedlho na to sa k ušiam fanúšikov dostal prvý kúsok albumu v podobe titulnej skladby „On The Backs Of Angels“. Čo však dominovalo prvým prehratiam skladby bol okrem iného, pocit neistoty. Sú tie bicie, ktoré tu počujeme skutočným využitím potenciálu Manginiho? Je pravdepodobné, že i keby Portnoy ostal na svojej pozícii, bicie by vyzerali rovnako, alebo aspoň takmer totožne? Aj pri takýchto otázkach sa mohol fanúšik DT prichytiť. Tieto otázky už však nie sú na nás aby sme ich zodpovedali, čo mohlo byť ak…?, otázky alternatívnych realít ponechajme teórii metavesmíru. Čo však môžeme povedať bez matematického či fyzikálneho overovania je, že skladba je nositeľom všetkých poznávacích atribútov kapely. Ba čo viac, je zjavné navracanie sa ku koreňom, konkrétne albumom ako sú Scenes from a Memory alebo Images nad Words, či dokonca podľa môjho názoru aj k niekdajším inštrumentálnym projektom Liquid Tension Experiment. Skladba je vskutku vyvážená, a až na príliš nie presvedčivo znejúcu slohu a refrén nemám skladbe veľa toho čo vytknúť. A tak stret s „novou“ podobou DT nesklamal a bolo už len potrebné vyčkať na to, čo prinesie zvyšok. Build Me Up, Break Me Down, skladba má dosť jasnú stavbu: sloha, refrén, sloha po takmer celú dobu siedmych minút a hodila by sa skôr na sólovku James-a LaBrie-ho. Až na jedno malé osvieženie v podobe bridge-ového riffu a sólovej dvojhry Petrucciho a Rudessa po štvrtej minúte sa v skladbe nedeje nič prevratného, možno až na LaBrieho výkriky odsekávané „sláčikovo“ znejúcimi klávesmi. Podľa môjho názoru najslabší kúsok albumu. Lost Not Forgotten, otvárajú ladné tóny klavíra, ktorý mi svojím prevedením a pojatím pripomína britských Muse, to isté platí pre sekundujúcu gitaru. Avšak po tomto znamenitom, pre DT mierne nezvyčajnom úvode nás kapela vezme na horskú dráhu plnú inštrumentálnych zvratov a krkolomných postupov aby nám pripomenula, prečo sme všetci vlastne tu. Opäť sa skladba nesie v duchu osvedčených postupov, ktoré sa ani po 26 rokoch a 11 albumoch nestali opočúvané či stereotypné. Musím povedať, že od tejto skladby, vrátane nej, sa album nesie už v jasne vyššom ranku ako pri prvých dvoch skladbách. V skladbe je taktiež moment kedy nás Rudess zavedie späť do roku 1992 a silne nám pripomenie zvukom svojich klávesov album Images and Words. This Is the Life, skladba má opäť dosť jasnú stavbu, je to prvý rozsiahlejši baladický moment na albume. Jasne pripomína éru SFAM a skladbu The Spirit Carries On, výborná miestami floydovsky znejúca vec. „Some of us choose to live gracefully, some of us get caught in the maze and loose their way home“ (vymente „maze“ za „bank“ a hneď viete o kom je reč – ale preč z nemiestnymi žartmi :-/)znie časť refrénu, ktorý je tak hymnický, že vám pod pódiom neostane nič iné, len sa pridať k zvyšku publika. Bridges In The Sky sa od prvého momentu stala mojou obľúbenou skladbou z albumu. Úvod nám zaobstaráva hádam najbizarnejšie intro kapely za jej celú dobu existencie. Jedná sa o hrdelný spev typický pre ázijské (samozrejme aj iné) kultúry (tento konkrétny však špecificky evokuje Mongolský hrdelný spev – môžem sa mýliť), za ktorým nasleduje nádherný (pravdepodobne) klávesmi umelo vytvorený chorálny sprievod znejúci ako zo soundtrack-u k filmu Koyaanisquatsi . Po lyrickej stránke má skladba taktiež „východný“ či všeobecne veľmi spirituálny feeling (ktovie kde bol Petrucci zase raz na dovolenke , naposledy to bolo Toskánsko a všetci dobre vieme ako dopadlo toJ… dovolenky mu jasne prospievajú). LaBrieho úpenlivé „Sun, come shine my way, make healing waters, bury all my pain“ mrazí po celom tele a dodáva skladbe veľmi čarodejnú atmosféru. Klenot albumu! Outcry je tretou skladbou na albume ktorá presahuje minutáž desiatich minút a musím povedať, že to je niečo na čo majú DT zaručený recept. Talent napísať dlhé či až epické skladby bez jediného momentu nezáživnosti. Skladby takejto rozsiahlej minutáže im totižto poskytujú priestor pre uplatnenie ich širokej palety hudobných premien. Výrazný moment skladby vidím v orientálne ladenej klávesovej pasáži, ktorá nám jemne pripomenie vyčíňanie na albume Scenes from a Memory. Následne na to nám opäť raz kapela predvedie dych vyrážajúce gitarovo klávesové eskapády a la DT, ktoré dynamicky dopĺňa rytmická sekcia. Ako som už raz napísal, to sú tie momenty kvôli ktorým sme tu. Far from Heaven, je zvesťou ďalšej balady, tento krát však na spôsob Vacant. Myslím si, že tu je už nejaký ďalší komentár zbytočný, buď sa vám skladba páči alebo nie. Ale ak neohrdnete starým dobrým slaďákom na DT spôsob, nebudete mať s touto skladbou žiadny problém. Breaking All Illsuions, pripravte sa na posledný výlet presahujúci hranicu desiatich minút, ale za to ten najdlhší. Nie len z tejto skladby, ale z tejto skladby najmä, počuť Rudessov návrat k experimentovaniu so zvukmi klávesov, nahrávku to veľmi oživuje a podnecuje aj Petrucciho k zaujímavým zvukovým momentom. Kapela, ako si všimnete aj pri iných skladbách, celkom vsádza na silné refrény, nekomplikované slohy, ktoré dokážu osloviť aj nenáročnejšie publikum. Takže popri inštrumentálnej virtuozite sa dočkáte aj takpovediac matnejších momentov kedy vás neobracajú ako steak na grile. DT nás vedú spletitými cestami emócii, kde skladba začína v svižnom tempe s inštrumentálnymi finesami aby nás hneď na to upokojila precítenou klavírnou pasážou, omotala si nás emotívnym refrénom a bez varovania nás opäť strhli svojím hráčskym umom. Čo viacej si fanúšik môže priať. Skladba nejedným momentom jasne navodzuje a pripomína atmosféru albumu Systematic Chaos. Beneath The Surface a do tretice balada(naozaj neobvyklé finále albumu keď si uvedomíme, že je to už viac ako 4 albumy (cca 8! rokov) čo sa s nami kapela nelúči inak ako epickým kúskom, ktoré obvykle začínajú na 15 minútach), nesúca sa skôr v duchu The Silent Man či The Answers Lies Within typu baladických štruktúr. Opäť raz záleží na vkuse a na tom čo je vašim primárnym cieľom, tým čo vyhľadávate v hudbe tejto kapely, alebo či patríte medzi tých, ktorí nerobia rozdiely. LaBrieho hlas skladbu príjemne chlácholí a dokonca aj jeho záverečný výškový posun smerom nahor presvedčil, a stal sa výsadou skladby. Kapela vytiahla všetky svoje tajné zbrane, použila všetky svoje zaručené metódy a patenty bez toho aby sa nejako výrazne kopírovala i cez to, že viditeľne nazrela aj do svojej minulosti. Dream Theater dokázali svoju pointu, to jest, že i bez Portnoya dokážu fungovať ako plnohodnotná kapela a taktiež, že oprate v kapele držali vždy z výraznej časti vo svojich rukách iní dvaja členovia kapely. Nebudem nikoho vodiť za nos a vyhlasovať, že je to najlepší album od doby SDOIT (čo nie je), pretože kapela odvtedy vydala nejeden vysokokvalitný album a nemyslím si, že práve tento má niečo „TO“ viac aby sa staval na nejaký piedestál. Čo vám však môžem povedať s čistým svedomím ako nefalšovaný fanúšik kapely je, že album ako nástupca BC&SL obstojí i v skúške času. Dream Theater bezpochyby vyprodukovali album hodný pozornosti. Album ktorý doplní nejednu tohtoročnú desiatku najlepších. Druhý pohľad Na novinku od kráľov progresivného metalu/rocku bol zvedavý hádam každý, dokonca aj fanúšikovia, ktorí ich už dlhšie nesledovali. Kapelu totiž po poslednom počine „Black Clouds & Silver Linings“ opustil jeden z pilierov a najvýraznejších členov uskupenia, bubeník Mike Portnoy. „A Dramatic Turn Of Events“ sa tak stal akousi výzvou pre kapelu. Ako si poradia bez človeka, ktorý mal enormný podiel na skladaní materiálu a ako zvládnu tlak zo strany fanúšikov, ktorý po odchode tohoto člena nastal? Už od prvej skladby „On The Backs Of Angels“ som pochopil, že kapela názov nezvolila náhodne a ja som sa zrazu ocitol akoby znova na začiatku ich tvorby. Celý album má v sebe veľmi citeľný náboj ich prvých počinov, najviac je to cítiť najmä na klávesoch. Skladby tak znejú ako krásne pripomenutie 90-tých rokov, sú však okorené nabratými skúsenosťami a pochopiteľne aj modernejšou produkciou. Album síce nedisponuje vyslovene výraznými hitmi, funguje však dokonale ako celok. Dream Theater tentokrát ubrali z agresivity a pracovali s uvoľnenejšími motívmi, novinka má teda naozaj príjemnú atmosféru. Petrucci a spol sa samozrejme nebáli ani nových vplyvov, a musím priznať, že sem tam som mal pocit, že počúvam tvorbu napríklad takého Devina Townsenda (napríklad skladba „Build Me Up, Break Me Down“). Po minulom albume kapela aspoň podľa mňa nabrala nový dych, a ako celok sa mi novinka počúva podstatne lepšie. Asi mnohý so mnou nebudú súhlasiť, ale výmena na poste bubeníka podľa mňa kapele neskutočne prospela a mám pocit, že práve odchod Portnoya uvoľnil napätie a odstránil stagnáciu, ktorá sálala z minulého počinu. Výkon hudobníkov hádam ani nemá zmysel komentovať, vynikajúce ako vždy. Veľká spokojnosť z mojej strany. 8/10 Sarkast |
Dream Theater – A Dramatic Turn Of Events
 Autor: Demonick [ 2011/9/14 14:43:37 ] Hodnotenie autora: 7,5 / 10 Zdroj: http://www.valhalla.sk/modules/news/article.php?storyid=1429 Premiérová recenzia na tomto webe a ja si hneď sám pod sebou pílim konár. Inak sa ani nedá nazvať oná skutočnosť,
že som si na prvú „pitvu“ vybral najnovší a v budúcnosti isto hojne diskutovaný počin amerických prog metalových velikánov DREAM THEATER. Reč je samozrejme o diele
A Dramatic Turn Of Events, na ktorom sa po prvýkrát v histórií kapely predstavil nový hráč na bicie nástroje, a to známy svetobežník Mike Mangini. Jeho výberu
predchádzala obrovská mediálna promo kampaň zameraná na výber toho správneho nástupcu istého iného Mikea, avšak priezviskom Portnoya (ten údajne odišiel
z kapely kvôli jeho fyzickej i psychickej vyčerpanosti). Či už ste tento humbuk okolo toho všetkého sledovali alebo nie, jedno je ale zrejmé, kapela sa s odstupom času rozhodla určite správne, hoci viac
odpovedí isto prinesie až čas samotný. Až na pár ojedinelých prípadov DREAM THEATER dodržujú dvojročnú štúdiovú
pauzu a inak tomu nebolo ani tentoraz. Trinásty september je preto v znamení v poradí jedenásteho albumu A Dramatic Turn Of Events, ktorému predchádzal vopred vypustený singel On The Backs Of Angels,ale tomu
sa ušlo až príliš veľa vlažných reakcií. A treba povedať, že asi právom. Skladba nie je úplne zlá, ale na druhej strane ani nedisponuje ničím vskutku výnimočným. Očakávania
na nahrávku, ktorú mixoval svetoznámy Andy Wallace (SLAYER, SEPULTURA, AVENGED SEVENFOLD), tak boli ešte väčšie. A aký je teda záverečný výsledok ich spoločnej snahy? Myslím, že vcelku prijateľný a prihliadnuc na poslednú produkciu (hlavne Black Clouds...) kapely, ktorá už vykazovala isté známky opotrebovania, priam výborný! Iste, novinka nie je žiadny neslýchaný objav roku 2011, na druhej strane stelesňuje celkom vkusné obzretie do minulosti. Zabudnite na tvrdú metalovú produkciu posledných dvoch počinov. Toto dielo sa vracia až niekam k Metropolis 2: Scenes From A Memory, kedy kapela znela viac rafinovane, prevzdušnene, a tak akosi viac rockovo. Toto tvrdenie podčiarkujú aj tri (!!!) balady, ktoré na tomto cd nájdete. To sa týka piesne This Is The Life (typická rocková a správne vygradovaná balada) a hlavne jemných „slaďáčikov“ Far From Heaven, či Beneath The Surface. Pomyselným hitom by sa mohla stať moderne znejúca Build Me Up, Break Me Down so znamenitým refrénom, v ktorom sa James LaBrie doslova utrhne z reťaze. K tým podarenejším položkám môžeme takisto zaradiť skvelé prepracované nálože Lost Not Forgotten, Outcry a Breaking All Illusions. Kto však čakal, že sa samotní DREAM THEATER zbavia svojho zlozvyku, a to neuveriteľného inštrumentálneho onanovania (týmto pozdravujem istého pána Jordana Rudessa) a naťahovania, ten bude opäť určite sklamaný. Vážne nechápem, či si potrebujú títo majstri ešte stále niečo dokazovať, ale je úplne isté, že samotná hudba tým závratne trpí a stráca na razantnosti či dynamike. Keď sme už pri tých inštrumentálnych výkonoch, len málokto by nebol zvedaví, ako sa predviedol spomínaný Mike Mangini. Ten bohužiaľ nepredvádza bohvieaké divadlo, oproti predchodcovi je síce úspornejší, ale za to viac priamočiarejší. Verím, že hodnotnejšie výkony si užijeme na budúcom prírastku do diskografie. Aj napriek týmto všetkým malým výhradám ponúka nový album množstvo sviežich melódií, na ktoré človek len tak ľahko nezabudne a na dlhšiu dobu sa mu poriadne zakotvia v pamäti. Ich vstrebávanie síce trvá pomerne dlhú dobu, ale výsledok by mohol stáť za to. Názor redakcie: Autor: Scream Hodnotenie autora: 8,5 / 10 Po ne(čakanej) správe, že v septembri 2010 odchádza zo skupiny DREAM THEATER bubeník a jej silný článok Mike Portnoy určite zaskočil všetkých fanúšikov kapely.
Názov novinky A Dramatic Turns Of Event evokuje možno aj túto zmenu, avšak ostatní členovia túto konštrukciu popreli. Na Portnoyove miesto bol uvedený Mike Mangini, s ktorým sa vydali na pár
festivalových koncertov po Európe. Tak ako to všetko ohľadom nového počinu dopadlo?
Áno, neuveriteľné, ale ocitli sme sa presne v období Images And Words a Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory. Sladká a atmosferická klasika 90. rokov v podaní týchto mohykánov sa na nás opäť v kľude valí s úžasnými inštrumentálnymi pasážami presne tak, ako sme u nich zvyknutí. To isté sa týka aj toho autentického zvuku, ktorý použili už na vyššie spomínaných albumoch, pretože je to celkom očividné, teda počuteľné. Pochmúrnejšie a temnejšie nálady z pesničiek vymizli. Pritom, ale môžeme vnímať len nové nápady, neobohraté a nekopírované postupy. Vokál Jamesa LaBrieho je svieži, ľahko počúvateľný, v niektorých miestach s prozaickým obalom. Do popredia sa tlačia famózne vrstvené gitary majstra Petrucciho spolu s orchestrami a klavírnymi akordami Jordana Rudnessa. Naopak bicie nástroje sú trošku v pozadí nahrávky. A Dramatic Turns Of Event je klasická precítená progmetalová nahrávka od DT, so všetkým čo má mať. Miestami počuť vkusné chorály a sláčikové partie. Deväť skladieb na albume nenudí a neuspáva, skladby sú precítené a so všetkými inštrumentmi sa počúvajú veľmi dobre. Teraz sa čudujem sám sebe, prečo ma to na prvý krát neoslovilo. Odchodom Portnoya vymizla zo skladieb určitá agresivita. Neviem, čo sa odohralo medzi Portnoyom a ostatnými členmi. Mike bol dušou kapely, no treba uznať, že to ide naozaj aj bez neho. O to viac som zvedavý ako sa pán Mangini prejaví na ďalšom albume po skladateľskej stránke. DREAM THEATER týmto albumom určite dokazujú, že stále stoja na vrchole tohto žánru, ktorý vlastne aj sami vytvorili. Odkaz pre tých, čo majú o novom albume pochybnosti..., The Spirit Carries On! 1 – absolútny prepadák, 2 – otrasné, 3 – slabé, ale stojí za povšimnutie, 4 – priemer s nedostatkami, 5 – priemer s ambíciami,
6 – dobré,7 – veľmi dobré, ostane dlho v pamäti, 8 – výborné, 9 – strhujúce, nezabudnuteľné dielo, 10 – genialita, pravá Valhalla |
Dream Theater – A Dramatic Turn Of Events
9. října 2011, Autor: Gatot Widayanto, Zdroj: gwmusic.wordpress.com/Album bylo přezkoumáno mnoha recenzenty PŘED jeho oficiálním datem vydání a Admin těchto stránek slíbil, že vyhodnocení provedené před datem vydání bude vynecháno. Ukázalo se, že toto album uniklo ve světě internetu týden před jeho oficiálním datem vydání - a to asi z propagačního CD vydaného vydavatelstvím. Četl jsem mnoho kladných recenzí na toto album a v průměru bylo hodnoceno jako vynikající doplněk ke každé hudební sbírky progrocku. Líbí se mi nadpis, který použil kolega recenzent Evolver, který uvedl "DREAM THEATER - PORTNOY = DREAM THEATER". Jak jednoduchá rovnice, která skutečně říká pravdu. I když v mém případě, dovolte mi, abych to napsal takhle: "Dream Theater bez Portnoye směřují k PROGROCKU". Předobjednal jsem si CD "Systematic Chaos" a "Black Cloud & Silver Linings" a pouštěl si je zřídka, snad méně než desetkrát, protože jsem byl tak unavený poslechem hudby DREAM SEVENFOLD. Jo, tato dvě alba mi zněla jako metalová alba s velmi málo progresivním dotekem. Je to jako oženit Dream Theater s Avenged Sevenfold. Nemám žádný problém s Avenged Sevenfold, ale nechci, aby Dream Theater se vydali cestou Avenged Sevenfold, protože tyto dvě skupiny byly v podstatě odlišné. S odchodem Portnoye se mitak tak ulevilo, protože kapela se nyní vrací zpět ke svým progresivním metalovým kořenům. Pokud jde o toto album se, měl jsem dlouho pozitivní pohled, když singl On The Back of Angels byl k dispozici ke stažení na internetových stránkách vydavatelství. Moje předpověď v tom, kdyby takové bylo celé album, se vůbec neliší, protože jsem zjistil, že toto album je vynikající (s mnoha poslechy). To se týká posledního vývoje, kdy kapela prošla zásadní změnou v sestavě kvůli jednomu ze zakladatelů bubeníkovi Mike Portnoyovi, který opustil kapelu pro uskutečnění svého metalového snu. Lidé byli skeptičtí, jaké to bude bez něj, když on byl velmi dominantní v hudebním směrování Dream Theater. Možná máte přání zkontrolovat mnoho recenzí na internetu o tomto novém albu, abyste zjistili, jak se v tom někteří přehrabávají. Ano, je to jako koncepční album "Scene from a Memory", ale je opravdu excelentní, které obohatí kolekci progresivní hudby. Jsem rád, že "On The Backs of Angels" bylo zařazeno na úvod alba. Tato skladba ukazuje kořeny Dream Theater hudby v progresivním stylu. Považuji tuto skladbu jako mistrovské dílo, protože to je dobrá řemeslná kompozice: pěkná melodie, vyvážená harmonie, časté změny stylu během trvání skladby a pevná strukturální integrita I když jsem si přehrával ttuto píseň několikrát, než vyšlo celé album, pořád si pouštím album od začátku, protože mám opravdu rád tuto skladbu. Nějaký pán z Brazílie, který si pravidelně pouští hudbu Dream Theater tvrdí, že tato skladba je strukturálně podobný s písní "Pull Me Under" z alba "Images and Words". Možná má pravdu, ale mě je to vlastně jedno. Tato píseň mi nabízí různé emocionální zážitky, na které se těším segment po segmentu. Začíná krásným atmosférickým zahájením s kytarou a směřuje do crescenda. Ve skutečnosti některé části této skladby mi připomínají "Forsaken" ze "Systematic Chaos" ale odlišně samozřejmě. Krása této skladby se nachází ve spojení hudebních stylů, kde je vynikající směs atmosférických, progresivních (pomocí klávesového sóla Jordana Ruddesse) a těžkých riffů. Ano, opravdu si vychutnávám vynalézavé klávesové sólo Ruddesse následované ohromujícím kytarovým sólem Petrucciho. Druhá skladba "Build Me Up, Break Me Down" mi připomíná hudební styl "Never Enough" (Octavarium). To je v podstatě písničkově orientovaná skladba a ladí opravdu dobře mým uším. Tato píseň dokazuje, že James LaBrie je nejlepším zpěvákem nejvíce ladícím k hudbě Dream Theater. Mám rád tuto skladbu, protože má dobrou melodii, je lehce stravitelná a vyvíjí se plynule od začátku do konce. Možná, že nejvýraznější věc z této sklaby je jeho groove, která míří k nám - posluchačům. Líbí se mi úvodní část, která má hudební smyčky rozšířený o kytarovou sekci. Blahopřeji skupině k sestavení této chytlavé skladby, aniž by hudba zněla nudně po relativně dlouhou dobu, cca. 7 minut. Jednoduchá klasická hudba s klavírním sólem hraným na začátku zahajuje třetí skladbu "Lost Not Forgotten" s hezkým aranžmá. Plyne překrásně se všemi nástroji hrajícími spolu, když opakují stejnou melodii jako piáno při zahájení. Dobrá věc, i když je to opakování melodie, kapela sestavila kreativně dobré textury a nuance, se kterými hudba zní jinak. A nejen to, že ... Oh chlapci! Akrobatická část týkající se hlavně Petrucciho kytary a Ruddessových kláves ve stylu staccato podporované baskytarou a bicími vytvářejí komplexní a velké segmenty. WOW! Moje očekávání staccato stylu z "Fatal Tragedy" bylo úspěšně vypořádáno skupinou přes tento nádherný segment! Hudba plyne krásně s mnoha styly a změny temp pomocí vynikající vokální linie LaBrieho. Existuje zde mnoho akrobatických segmentů v této skladbě s nádherným staccato stylem. Dovolte mi nyní odbočit. Poprvé, když jsem si přehrával toto album, říkal jsem si něco jako: "I když by toto album obsahovalo pouze tyto první tři skladby, jsem rád za zakoupení CD. První a třetí skladba splnily moje očekávání, už - nečekám další hudební nabídku - to je pro mě dost dobré. Další skladba "This is the Life" je vlastně pro mě bonus. Je to v podstatě balada - velmi pěkná balada, o které si nemyslím, že je ji třeba dopracovat, protože jsem přesvědčen, že většině lidí se to líbí. Neexistuje v podstatě žádný progresivní prvkek této skladby. Ale ten příští "Bridges in the Sky" nás přivádí zpátky do progresivního světa s hudebním stylem, který je opravdu Dream Theater a NE Dream Sevenfold nebo Avenged Theater. Samozřejmě, že jsou zde heavy prvky, ale je tam více progresivních synkop uvedených skupinou v této skladbě. Otevírá se ambientní nuancí nasledovanou velmi pěknými kytarovými riffy a pokračuje v crescendu s metalovým stylem, na který navazují nápadité klávesové kreace. Mangini hraje své dvojité basové pedály, zatímco Petrucci hraje mnohem více riffů než v sólu v úvodní části. Zbytek písně je velkou demonstrací hudebních virtuózů v opravdovém progresivně metalovém hávu. Další skladba je v podstatě výzvou pro moje předchozí nejlepší písně Dream Theater ve své kariéře "Stream of Consciousness" z alba "Train of Thought". "Outcry" začíná pěkně atmosféricky s jemnou nuancí a pak následují velmi krásné naprogramované hudební smyčky s velkou kytarou vyplní/riffy. Myslím, že myšlenka na vložení této smyčky je opravdu nádherná a napomáhá odstupňovat skladbu. Důvod, proč jsem zvolil tuto píseň jako výzvu k "Stream of Consciousness", je proto, že její brilantní a dobře řemeslně provedení je následováno mistrovským výkonem členů kapely ve všech částech této nádherné skladby. Jsou zde tradiční prvky východní hudby provaděné klávesovým sólem těsně před akrobatickým staccato stylem. No jo! Dream Theater jsou mistry staccata v celé jeho kráse, které bylo původně objeveno na debutovém albu U.K. v 70. letech díky jejich skladbě "Presto Vivace and reprise" - Dream Theater jej přijali intenzivě. Existuje mnoho hudebních orgasmů v této skladbě, a myslím, že to stojí za zvážení nahradit "Stream of Consciousness" dominanující mezi nejlepšími skladbami Dream Theater (můj názor) touto skladbou. Na vrcholu skladby je část, kde se náhle mění na měkký a tichý styl s jednoduchými tóny piána po všech členech kapely, kteří prokázali svou virtuositu ve složitých a akrobatických hudební aranžmech. Ať žijí Dream Theater! "Far From Heaven" slouží jako relaxační část poté, co nás bombardovala nádherná hudba "Outcry". V podstatě obsahuje pěkný zpěv LaBrieho podbarvený klavírem s klasickou kytarovou vyhrávkou. Hudebně zde není nic progresivního, přesto mohu napsat kromě toho, že se jedná o velmi pěknou měkkou cestu k rozjímání. Rozjímání? Ano! No, musím přiznat, že texty jsou sice jednoduché, ale jsou tak zásadní, natolik zásadní, že objevují mé vnitřní já jako muslima. Bez ohledu na to, jaké dobré skutky (Můžu se ještě ptát takto - Udělal jsem opravdu dobré skutky? - Možná ne). Jsem ještě tak daleko od nebe, že existuje spousta věcí, které stvoří lepšího člověka, který by sloužil lidem. "Breaking All Illusions" je dalším skvostem Dream Theater, který má výbornou melodii, skvělou harmonie, časté změny stylu a temp s těžkými riffy a pevnou strukturální integritou. No, nemyslím si, že musím vypracovat svuj názoru na tuto skladbu, protože ona je tentokrát opravdu par excellence s úvodní skladbou "On The Backs..." stejně jako "Lost Not Forgotten". Miluji tuto píseň. Album uzavírá překrásně balada "Beneath The Surface" krásně. Dovolte mi zhodnotit... ...Tak jsem dospěl k hodnocení tak daleko, opravdu. Vyslechl jsem to poslední album Dream Theater v celém rozsahu více než desetkrát, myslím, že abych měl náhled, recenzoval jsem další alba jiných kapel. Myslím, že "A Dramatic Turn of Events" není porovnatelné s mistrovským dílem "Scene from a Memory", koncepčním albem. Ale když se ptám proč, nemám přesnou odpověď. Asi proto, že to není koncepční album a každou skladba stojí sama na sobě, zatímco "Scene..." album byl kontinuální příběh přecházející z jedné části do druhé. Toto album je na stejné úrovni kvality jako "Images and Words", kde jsem dal pět hvězdiček, i když tam byla jedna skladba, který byla vatou pro mě. Toto album je tak příjemné jako "Octavarium" a samozřejmě mnohem lepší, než "Sytematic Chaos" a "Black Clouds..." (poslední dvě alba byla v podstatě Dream Sevenfold - moc metalu pro mě). Takže můj celkový závěr o tomto albu je pravděpodobně 4,5 hvězdiček (9 z 10) při hodnocení. Jedinou výhradu pro neudělení pěti hvězdiček je, že existuje mnoho písňově orientovaných skladeb a některé z nich jsou balady jako 'Build Me Up...", "This is The Life", "Far From Heaven" a "Beneath The Surface". Samozřejmě všechny z nich jsou pěkné skladby, ale ne zcela ve stylu progresivního rocku. Tak jsem ji jako velmi vynikající doplněk každého prog hudební sbírky. Obdivuji Dream Theater pro jejich schopnost vrátit se do formy, i když jeden ze zakládajících členů kapely odešel. To dokazuje, že vlastně bez Portnoye Dream Theater jsou Dream Theater STÁLE ještě lepší, protože mají méně metalových součásti, a to inklinuje k tomu, aby byli ještě více progresivní. |
A Dramatic Turn Of Events - Dream Theater Album Review
8. srpna 2011, Autor: Rich Wilson, Zdroj: http://www.rich-wilson.com/news-blog/Autor recenze je jeden z nejpovolanějších, co se týče historie Dream Theater, je to autor jejich životopisu Lifting Shadows - The Authorized Biography Of Dream Theater. S názvem alba, které jen naznačuje nespoutaný chaos, který se rozhostil ve světě Dream Theater během posledního roku, první album bez bubeníka Mike Portnoye je klíčovým okamžikem skupiny za šestadvacet roků její historie. Při očekávaních fanouškovské základny, Dream Theater prostě museli doručit "klasické" album Dream Theater. Pokud by se pohybovali příliš daleko od svého hudebního profilu nebo album vyplnili "ucpávkami", byli by okamžitě kritizováni od opustivšího Portnoye za situace, kterou vyvolal při odmítnutí jeho pokusu vrátit se do kapely o několik týdnů později. Hlavním důvodem Portnoyem uváděným pro jeho odchod bylo, že pociťoval, že skupina se vyčerpala a že potřebuje delší přestávku na dobití. Jednoduše řečeno, cítil, že aby kapela přežíla, něco je třeba změnit takovým způsobem, aby skupina vytvořila opět skutečně výjimečné album. Vrcholnou ironií je, že jeho odchodem, Portnoy zažehl tuhle jiskru a Dream Theater se vskutku vrátili se svěžím a upřímně řečeno, omračujícím albem "A Dramatic Turn Of Events". Po všech dramatech prudkého rozkolu a hořkosti, které je pochopitelně stále patrné na obou dvou stranách, nakonec se stejně dostaneme k hudbě. A pokud nebereme ohled, na které straně leží argumentace vaší loajality, je to hudba, podle které skupina bude nakonec posuzována. Nejvíce překvapujícím aspektem tohoto alba je ráznost, s níž kapela aplikovala sama sebe. Pozornost na detaily je patrná - při psaní písni, produkci i mixu - všechni členové kapely (včetně běžně opomíjeného Johna Myunga) přispívají silnými melodiemi a lyrickým pojetím. Klávesista Rudess hovoří o tom, jako by psal sekce tak, aby těsně seděly kolem riffů Johna Petrucciho, a tohle pečlivé řemeslné zpracování poskytlo nový náboj, aby zvuk alba, který občas duchovně připomíná jasně nejlepší alba jako jsou Images And Words nebo Scenes From A Memory. Progressive metal jako žánr má klouzavou stupnici mezi dvěma póly, a tento materiál se stáčí více k prog, o kterém mnozi říkali, že to nebyla špatná věc. Bručivý zpěv zmizel, aby byl nahrazen typicky komplexní DT muzikálností a nespočtem melodií, rozhodně album není bezprostředně uspokojující a vyžaduje více poslechů, aby se plně pochopilo, čeho přesně zde skupina dosáhla. Build Me Up, Break Me Down obsahuje některé epochální riffy, spolu s neuvěřitelně chytlavým refrénem, a totéž lze říci o Lost Not Forgotten - vyvrcholení, které má některé opravdu spalující souhry mezi Rudessem a Petruccim. Takový popis by mohl být viděn u Dream Theater u jedné skladby po druhé, ale to by byl klamný pohled. Tohle je zvuk kapely bavící se, hrající své silné stránky a aplikující jejich zvuk s energetickým novým rozhraním, aniž by se kdykoli uchylovali k prog metalovému klišé. Je také snadné spadnout do pasti prohlížením lyrického obsahu alba, který možná naráží na jejich nedávné otřesy, a This Is The Life spadá do této kategorie. S veršemi jako jsou
čteme skoro jako revidovaném prohlášení o poslání, které zůstane jedním z nejnádhernějších pomalých kousků hudby kapely, které kdy vytvořila, a spalující kytarové sólo je na stejné úrovni jako od Dave Gilmoura ve své okázalosti. To samé lze říci o podobně jemné Beneath The Surface, což je další skvělé konstruovaný song, který je poháněn smyčcovou sekcí. Návrat zpět k Scenes From A Memory, Outcry obsahuje typ hudebních zručností, které poháněly Dance Of Eternity, ale v kombinaci s výraznou vokální melodií. Podobně podmanivá je Bridges In The Sky, i když nečekaný zvuk domorodého bojového pokřiku, kterým se skladba otevírá, tvoří zvuk podobný božímu vydatnému krkání Barney Gumbleho ze Simpsonů v hostinci Moe. Far From Heaven je další melodická, srdečným klavírem ubedená skladba, která udržuje i nadále rovnováhu alba. Snad nejvíce slyšitelný rozdíl od předchozích alb (a není pochyb o tom, že pro DT hardcore nejvíce očekávaný song) Breaking All Illusions, který obsahuje John Myungův je první vpád do psaní textů za mnoho let. Je to také přehlídka Myungova talentu jako hráče na basu - o kterém mnozí tvrdili, že byl odsunut do pozadí v nedávné minulosti - a je to radost, že jej slyšíme v tak prominentním mixu znovu. A nakonec, je to úžasné album, na které se fanoušci Dream Theater mají co těšit. Je jen taková smutná škoda, že to přinesla taková kataklyzmatická změna uvnitř kapely, aby tohle vytvořili. |
 |
|
Poslední aktualizace: