DREAM THEATER

DREAM THEATER - SDOIT

RECENZE CD:

Recenze I.

Recenze II.

Recenze III.

Recenze IV.

Recenze V.

John Petrucci - guitars James LaBrie - vocals Jordan Rudess - keyboards Mike Portnoy - drums & percussion John Myung - bass guitars	CD 1 [54:16] 1. The Glass Prison [13:52] i. Reflection ii. Restoration iii. Revelation 2. Blind Faith [10:21] 3. Misunderstood [9:34] 4. The Great Debate [13:43] 5. Disappear [6:46] CD 2 [42:04] 6. Six Degrees of Inner Turbulence i. Overture [06:50] ii. About to Crash [05:51] iii. War Inside My Head [02:08] iv. The Test That Stumped Them All [05:03] v. Goodnight Kiss [06:17] vi. Solitary Shell [05:48] vii. About to Crash (Reprise) [04:05] viii. Losing Time/Grand Finale [06:01]	Music: M+Pe+Po+R Text: Portnoy Music: M+Pe+Po+R Text: LaBrie Music: M+Pe+Po+R Text: Petrucci Music: M+Pe+Po+R Text: Petrucci Music: M+Pe+Po+R Text: LaBrie Music: M+Pe+Po+R Text: (orchestrálka) Text: Petrucci Text: Portnoy Text: Portnoy Text: Portnoy Text: Petrucci Text: Petrucci Text: Petrucci
ILUSTRACE: Dung Hoang, Furious Visual World FOTOGRAFIE: Ken Schles ÚPRAVA: May Redding ART DIRECTION: JMatic	Nahráno: Bear Tracks Studios, Suffern, NY březen - srpen 2001 Produkce: Mike Portnoy a John Petrucci Mixáž: Kevin Shirley	Vyšlo: 29. ledna 2002 v USA 28. ledna 2002 v Německu ELECTRA Entertainment Group Inc. Warner Music Group
Japonská verze CD "Six Degrees Of Inner Turbulence" navíc obsahuje rádiovou verzi "Solitary Shell" jako bonus track a mini-kalendář roku 2002 právě tak jako laminovanou vstupenku. Laminovaná vstupeka je suvenýr a není platnou vstupenkou na turné.

The Glass Prison [13:52] i. Reflection Cunning, Baffling, Powerful Been beaten to a pulp Vigorous, Irresistable Sick and tired and laid low Dominating, Invisible Black-out, loss of control Owerwhelming, Unquenchable I'm powerless, have to let go I can't escape it It leaves me frail and worn Can no longer take it Senses tattered and torn Hopeless surrender Obsession's got me beat Losing the will to live Admitting complete defeat Fatal Descent Spinning around I've gone too far To turn back round Desperate attempt Stop the progression At any length Lift this obsession Crawling to my glass prison A place where no one knows My secret lonely world begins So much safer here A place where I can go To forget about my daily sins Life here in my glass prison A place I once called home Fall in nocturnal bliss again Chasing a long lost friend I no longer can control Justt waiting for this hopelessness to end ii. Restoration Run - fast from the wreckage of the past A shattered glass prison wall behind me Fight - past walking through the ashes A distant oasis before me Cry - desperate crawling on my knees Begging God to please stop the insanity Help me - I'm trying to believe Stop wallowing in my own self pity "We've been waiting for you my friend The writing's been on the wall All takes is a little faith You know you're the same as us all" Help me - I can't break out this prison all alone Save me - I'm drowning and I'm hopeless on my own Heal me - I can't restore my sanity alone Enter the door Desparate Fighting no more Help me restore To my sanity At this temple of hope I need to learn Teach me how Sorrow tio burn Help me return To humanity I'll be fearless and thorough To enter this temple of hope Believe Transcend the pain Living the life Humility Opened my eyes This new odyssey Of rigorous honesty Serenity I never knew Soundness of mind Helped me to find Courage to change All the things that I can "We'll help you perform this miracle But you must set your past free You dug the hole, but you can't bury your soul Open your mind and you will see" Help me - I can't break out this prison all alone Save me - I'm drowning and I'm hopeless on my own Heal me - I can't restore my sanity alone iii. Revelation Way off in the distance I saw a door I tried to open I tried forcing with all of my will and still The door wouldn't open Unable to trust in my faith I turned and walked away I looked around, felt a chill in the air Took my will and turned it over The glass prison which once held me is now gone A long lost fortress Armed only with liberty And the key of my willingness Fell down on my knees and prayed "Thy will be done" I turned around, saw a light shining through The door was wide open	Skleněné vězení i. Odlesk Prohnaný, matoucí, vlivný Byl rozdrcen na padrť Temperamentní, neodolatelný Nemocen a unaven, propadlý až na dno Panovačný, neviditelný Se ztrátou vědomí, bez kontroly Ohromný, nenasytný Nemám sílu, abych mohl jít Nemohu tomu uniknout Slábnu a jsem vyčerpán Cožpak to lze déle vydržet Smysly rozedrány a rozpolceny Beznadějná kapitulace Posedlost mě ubíjí Propásl jsem možnost žít Přiznávám, že jsem úplně poražen Osudový pád Kroužím dokola Zašel jsem příliš daleko Je pozdě na návrat Beznadějně se pokouším Zastavit ten pád Jakékoliv délky Ta posedlost mne povznáší Plížím se k mému skleněnému vězení Na místo, o kterém nikdo neví Kde začíná můj tajný osamělý svět Je zde mnohem bezpečněji Místo, kam mohu jít Zapomenout na své denní hříchy Žiji ve svém skleněném vězení V místě, které jsem jednou nazval domovem Propadám se znovu v noční blaženosti Pronásleduji dlouho ztraceného přítele Již se dlouho neovládám Jenom čekám, jak to zoufalství ukončit ii. Náprava Utíkej - zbav se rychle zbytku minulosti Roztříštěná skla vězeňské zdi za sebou Bojuj - minulost tě provází skrze popel Vzdálené oázy někde přede mnou Křič - beznaděj se plazí v mém klínu Žádám Boha, prosím, ať zastaví to šílenství Pomoz mi - pokouším se tomu uvěřit že zastaví návaly né vlastní sebelítosti "Čekali jsme tě, můj příteli Bylo napsáno na zdi Všechno co potřebuješ, je kousek víry Víš, že jsi stejný jako my všichni" Pomozte mi - nemohu překonat vězení úplně sám Zachraňte mě - topím se a jsem ze sebe zoufalý Vyléčte mě - sám si klid duše nevrátím Vejdi do dveří Zoufalče Již více nebojuj Pomozte mě vzkřísit Pro klid mé duše V tomto chrámu naděje Potřebuji poznávat Naučte mě jak Spálit smutek Pomozte mi vrátit se K lidem Budu nebojácný a svědomitý Abych vstoupil do chrámu naděje Věřím Že překonám bolest A budu žít V pokoře S otevřenýma očima Tu novou odyseu Úzkostlivé čestnosti Klid Jsem nikdy nezažil Klid duše Pomozte mi jej najít Odvahu změnit Všechny věci, které změnit mohu "Pomůžeme ti provést ten zázrak Ale musíš se uvolnit od minulosti Vyhloubil jsi jámu, ale nemůžeš pohřbít svoji duši Otevři svou mysl a prozři Pomozte mi - nemohu překonat vězení úplně sám Zachraňte mě - topím se a jsem ze sebe zoufalý Vyléčte mě - sám si klid duše nevrátím iii. Zjevení Cestou pryč jsem v dálce spatřil dveře Zkoušel jsem je otevřít Zkoušel jsem je vypáčit celou svou vůli a stále Dveře nešlo otevřít Neschopen spoléhat na svoji víru Otočil jsem se a šel pryč Díval jsem se kolem, ucítil jsem mrazení ve vzduchu Uchopil jsem svoji víru a vrátil se je otevřít Skleněné vězení, které mě kdysi drželo, je nyní pryč Dlouho ztracená pevnost Vyzbrojená pouze moji volností A klíčem mojí ochoty Padl jsem na kolena a prosil "Tvá vůle byla překonána" Otočil jsem se a spatřil světlo, jak prosvítá Skrze široce otevřené dveře
Blind Faith [10:21] Hear me, speaking Asking why I even bother Tell me, how you Live from day to day Take your time and look around Is this utopia you've found Sick of all this The suffering and we just carry on Isn't time we care and lose the hate Understand our fears But we do all that we can Justify the means to an end Sorry you must excuse me I've painted my own Mona Lisa She's fixed everything Now I'm spoiled beyond my wildest dreams Blind Faith we have in you Invisible Which direction do we choose Predictable Take the streets, the beaten path Our system works for whom I ask Yeah I have it all The bigger house An iron fence to keep you out When did we all let you down So come Messiah show us how how Our human spirit drowns Don't think you hear me now No sign of you around What is it you hope to see Blind Faith we have in you Invisible Which direction do we choose Predictable Give us something we can use Desirable Cause you've done all you can do Regrettable And still life pushes on With or without you We've got to carry on Our will, will guide us to A place where we belong Know there lies the truth I am the believer who gives purpose on to you I don't think we let you down So come Messiah show us how how Throw us a pure lifeline I hope that you hear me Too proud to be around There's more to us than we see now Blind Faith we have in you Invisible Which direction do we choose Predictable Self ignorance, abuse Desirable Cause you've done all you can do Incredible	Slepá víra Poslouchej mě, říkám Ptám se, proč se vždycky trápím Řekni mi, jakpak přežíváš ze dne na den Uchop svůj čas podívej se kolem Je to utopie, co jsi objevil ? Nemocen z toho všeho Utrpení a my se přes to prostě přeneseme Není čas, pečujeme a ztrácíme nenávist Nerozumíme našemu strachu Ale děláme všechno, co můžeme Ospravedlnění znamená konec Promiňte, musíte mne omluvit Namaloval jsem svou vlastní Monu Lisu Ona je ukrytá ve všem Teď jsem zkažený ze svých nespoutaných snů Slepou víru v tobě máme Neviditelnou Který směr si zvolíme Předvídatelný Přejdi ulice, ubitou cestu Náš systém pracuje pro kohokoliv, ptám se Jej, já mám všechno Větší dům Železný plot, co vás zadrží ven Když jsme udělali všechno, aby ses propadl Tak přišel Spasitel ukázat nám jak, jak se Náš lidský duch utopí Nemysli si, že mne teď uslyšíš Kolem tebe není žádné znamení O kterém doufáš, že je uvidím Slepou víru v tobě máme Neviditelnou Který směr si zvolíme Předvídatelný Dejte nám něco, co použijeme Něco vhodného Protože jsme udělali vše, co jsme mohli Politováníhodného A život uhání dál S vámi nebo bez vás Máme se postarat o to Kdo nás, kdo nás povede Na místo, kam patříme Víme, že tam leží pravda Jsem věřící, který vám dává odhodlání Nemyslím si, že tě necháme padnout Tak přijď Spasiteli, ukaž nám jak, jak Nás vyvedeš na ryzí cestu životem Doufám, že mě slyšíš Jsem příliš hrdý všude kolem Je toho pro nás víc, než právě vidíme Slepou víru v tobě máme Neviditelnou Který směr si zvolíme Předvídatelný Sebeignorantsví, nadávka Žádoucí Protože jsme udělali vše, co jsme mohli Neuvěřitelné
Misunderstood [9:34] Waiting In the calm of desolation Waiting to break From this circle of confusion Sleeping In the depths of isolation Trying to wake From this daydream of illusion How can I feel abandoned even when the world surround me How can I bite the hand that feeds the strangers all around me How can I know so many Never really knowing anyone If I seen superhuman I have been Misunderstood It challenges the essence of my soul And leaves me in a state of disconnection As I navigate the maze of self control Playing a lion being led to a cage I turn from a thief to a beggar From a god to God save me How can I feel abandoned even when the world surround me How can I bite the hand that feeds the strangers all around me How can I know so many Never really knowing anyone If I seen superhuman I have been Misunderstood Playing a lion being led to a cage I turn from surreal to seclusion From love to disdain From belief do delusion From a thief to a beggar From a god to God save me How can I feel abandoned even when the world surround me How can I bite the hand that feeds the strangers all around me How can I know so many Never really knowing anyone If I seen superhuman I have been Misunderstood	Nepochopen Čekám V tiché prázdnotě Čekám, až prolomím Tenhle kruh zmatení Spím V hlubinách izolace Zkouším se probrat Z denního blouznění Jak se mohu cítit opuštěný, když svět mě Obklopuje Jak bych mohl trápit ruku, která živí cizince Všude kolem mě Cožpak jich můžu znát tolik Doopravdy neznám nikoho Pokud si připadám jako superčlověk Zůstávám stále Nepochopen Zpochybňuje to moji duši A nechává mě ve stavu odloučení Zatímco bloudím v labyrintu sebekontroly Hraji roli lva, kterého odvádějí do klece Proměnil jsem se ze zloděje v žebráka Od modly až k Bože spas mě Jak se mohu cítit opuštěný, když svět mě Obklopuje Jak bych mohl trápit ruku, která živí cizince Všude kolem Cožpak jich můžu znát tolik Doopravdy neznám nikoho Pokud si připadám jako superčlověk Zůstávám stále Nepochopen Hraji lva, kterého odvádějí do klece Stal jsem se z neskutečného izolovaným Z milovaného opovrhovaným Z důvěryhodného přeludem Ze zloděje žebrákem Od modly až k Bože spas mě Jak se mohu cítit opuštěný, když svět mě Obklopuje Jak bych mohl trápit ruku, která živí cizince Všude kolem Cožpak jich můžu znát tolik Doopravdy neznám nikoho Pokud si připadám jako superčlověk Zůstávám stále Nepochopen
The Great Debate [13:43] What if someone said Promise lies ahead Hopes are high in certain scientific circles Life won't have to end You could walk again What if someone said Problems lie ahead They've uncovered sometjing highly controversial The right to life is strong Can't you see it's wrong Human kind has reached a turning point Poised for conflict at ground zero Ready for a war Do we look to our unearthly guide Or to white coat heroes Searching for a cure Turn to the light Don't be frightened of the shadows it creates Turn to the light Turning away would be a terrible mistake Anarchistic moral vision Industries of death Facing violent opposition Unmolested breaths Ethic inquisitions breed Antagonistic views Right wing sound bite premonitions In a labyrint of rules Are you justified Are you justified Are you justified Justified in taking Life to save life Life to save life Taking life to save life This embryonic clay Wrapped in fierce debate would be thrown away Or otherwise discarded Some of us believe It may hold the key To treatment of disease And secrets highly guarded Are you justified Are you justified Are you justified Justified in taking Life to save life Life to save life Life to save life Human kind has reached a turning point Poised for conflict at ground zero Ready for a war Do we look to our unearthly guide Or to white coat heroes Searching for a cure Turn to the light Don't be frightened of the shadows it creates Turn to the light Turning away would be a terrible mistake We're reaching But have we gone too far Harvesting existence Only to destroy Carelessly together We are sliding Someone else's future Four days frozen still Someone else's fate We are deciding Miracle potential Sanctity of life Faced against each other We're divided Should we push the boundaries Or should we condemn Moral guilt and science Have conllided Turn to the light We defy our own mortality these days Turn to the light Pay attention to the questions we have raised	Velká diskuze Co když někdo řekl Vypadá to slibně Naděje jsou docela vysoké ve vědeckých kruzích Život by nemusel skončit Mohl bys znovu chodit Co když někdo řekl Nastanou problémy Odkryli něco velmi kontroverzního Právo na život je silné Cožpak nevidíte, že je to špatné Lidstvo dosáhlo kritického bodu Připraveno na střetnutí v bodě nula Připraveno na válku Spoléhneme se na nepozemského vůdce Nebo na hrdiny v bílých pláštích Hledající lék Vzhlédněte za světlem Nebuďte vystrašení ze stínu, které vytváří Vzhlédněte za světlem Otočit se jinam by byl obrovský omyl Anarchistická morální vize Průmyslová odvětví smrti Obložení násilnou opozici Nikým nerušené nádechy Etické pátrání přinášejí Protichůdné pohledy Hlas pravého křídla přebíjí zlé předtuchy V labyrintu pravidel Jste oprávnění? Jste oprávnění? Jste oprávnění? Oprávnění vzít Život pro záchranu života Život pro záchranu života Vzít život pro záchranu života Ta embryonální hlína Zamotaná v zuřivé diskuzi Mohla by být vyhozena Nebo jinak odložena Někteří z nás věří Že by mohla ukrývat klíč K vyléčení nemoci A těžce střeženým tajemstvím Jste oprávnění? Jste oprávnění? Jste oprávnění? Oprávnění vzít Život pro záchranu života Život pro záchranu života Život pro záchranu života Lidstvo dosáhlo kritického bodu Připraveno na střetnutí v bodě nula Připraveno na válku Spoléhneme se na záhadného vůdce Nebo na hrdiny v bílých pláštích Hledající lék Vzhlédněte za světlem Nebuďte vystrašení ze stínu, které vytváří Vzhlédněte za světlem Otočit se jinam by byl obrovský omyl Dospěli jme až tady Ale nezašli jsme příliš daleko? Sklizní života Je pouze zničit Bezstarostně spolu Zvolna upadáme Něčí budoucnost Čtyři stále zamrzlé dny Něčí osud O kterém rozhodujeme Zázračný potenciál Svátosti života Stojíme jeden proti druhému Jsme rozděleni Mohli bychom posunovat hranice Nebo je zavrhnout Morální odpovědnost a věda Se střetávají Vzhlédněte za světlem Vzpíráme se naší vlastní smrtelnosti těchto dnů Vzhlédněte za světlem Věnujte pozornost otázkám, které jsme přednesli
Disappear [6:46] Why, tell me the reasons why Try, still I don't understand Will I ever feel this again Blue sky, I'll meet you in the end Free them, free the memories of you Free me, and rest 'til I'm with you A day like today My whole world has been changed Nothing you say Will help ease my pain Turn, I'll turn this slowly round Burn, burn to feel alive again She, she'd want me to move on See me, this place I still belong Give chase, to find more than I have found And face, this time now on my own Days disappear And my world keeps changing I feel you here And it keeps me same So I'm moving on I'll never forget As you lay there and watched me Accepting the end I knew you were scared You were strong I was trying I gave you my hand I said it's okay letting go time to leave here And I'll carry on The best that I can without you here beside me Let him come take you home	Ztracenec Proč, řekni mi důvody proč Zkus to, stále nemohu pochopit Ucítím to někdy ještě znovu? Modrá obloho, potkám tě na konci Uvolni je, uvolni vzpomínky na tebe Osvoboď mě a odpočívej dokud jsem s tebou Den jako ten dnešní Můj celý svět byl pozměněn Nic z toho, co řekneš Neztiší moji bolest Otoč se, otočím se pomalu kolem Zapal se, zapal se, aby ses cítil znovu na živu Ona, ona si přála, abych ji odvedl Podívej se na mě, to je místo, kam stále patřím Následuj mě, abych našel více, než jsem nalezl Čelí tomu, tentokrát je to na mě Dny mizí A můj svět zůstává změněný Cítím, že jsi zde A to mě drží neustále stejným Tak já jdu dále Nikdy nezapomenu Jak tam ležíš a sleduješ mě Smířeného s koncem Věděl jsem, že jsi byla vyděšena Byla jsi silná, já jsem byl vyčerpán Podal jsem ti moji ruku Řekl jsem, je to OK, nejlepší čas odtud odejít A budu pokračovat To nejlepší, co zmůžu bez tebe, když nejsi při mě Tak dovol mu ať tě odvede domů
Six Degrees of Inner Turbulence [42:04] i. Overture (instrumental) ii. About to Crash She can't stop pacing She never felt so alive Her thoughts are racing Set on overdrive It takes a village This she knows is true They're expecting her And she's got work to do He helplessly stands by It's meaningless to try As he rubs his red-rimmed eyes He says I've never seen her get this bad Even though she seems so high He knows that she can't fly And when she falls out of the sky He'll be standing by She was raised in a small midwestern town By a charming and eccentric loving father She was praised as the perfect teenage girl And everyone thought highly of her And she tried everybody With endless drive To make the grade Then one day She woke up to find She perfect girl Had lost her mind Once barely taking break Now she sleeps the days away She helplessly stands by It's meaningless to try All she wants to do is cry No one ever knew she was so sad Cause even though she gets so high And thinks that she can fly She will fall out of the sky But in the face of misery She found hopefulness Feeling better She had weathered This depression Much to her advantage She resumed her frantic pace Boundless power Midnight hour She enjoyed the race	Šest stupňů vnitřní turbulence i. Předehra (orchestrálka) ii. O zhroucení Ona nedokáže zastavit krok Ona se nikdy necítila tak živá Její myšlenky běží o závod Nastaveny na rychloběh Zaneslo ji to do vesnice To co ona ví, je pravdivé Oni na ni čekají A ona má splnit úkol On bezradně přihlížel Nemá smysl, aby zkoušel Zatímco potírá své rudě lemované oči Říká, nikdy jsem ji neviděl, aby na tom byla tak špatně I přesto ona připadá tak vysoko Věděla, že nemůže létat A když padala dolů z oblohy On bude stát při ní Ona byla vychována v malém městě na středozápadě Roztomilým a výstředním milujícím otcem Byla vychvalována jako dokonalé dospívající děvče A každý si ji vysoce vážil A ona vyzkoušela každého S nekonečnou jízdou Aby dosáhla cíle Pak jednoho dne Se probudila, aby zjistila Ona je perfektní děvče Které se vytratilo její vědomí Kdysi málokdy dělala přestávku Teď spí po mnoho dní Ona bezradně přihlížela Nemá smysl, aby zkoušel Vše, co si přeje udělat, je brečet Nikdo nikdy nevěděl, že bývala tak smutná Protože i když se dostala tak vysoko A myslela si, že může létat Ona padala dolů z oblohy Ale navzdory utrpení Nalezla naději Cítí se lépe Byla pobledlá Touto depresí Mnoho jí to prospělo Ona se vrátila ke svému šílenému tempu Bezmezná síla Půlnoční hodina Ona má potěšení ze závodu
iii. War Inside My Head Napalm showers Showed the cowards We weren't there to mess around Through heat exhaustion And mind distortion A millitary victory mounted on innocent ground Hearing voices from miles away Saying things never said Seeing shadows in the light of the day Waging a war inside my head Years and years of Bloodshed and warfare Our mission was only to get in and kill A free vacation Of palmtrees and shrapnel Trading innocence for permanent psychotic hell Hearing voices from miles away Saying things never said Seeing shadows in the light of the day Waging a war indide my head Feeling strangers staring my way reading minds never read Tasting danger with each word I say Waging a wae inside my head	iii. Válka v mé hlavě Napalmové sprchy Předváděné zbabělci Nebyli jsme tu proto, abychom to minuli Přes vyčerpanosti z horka A pokřivenému myšlení Vojenské vítězství se usadilo v nevinné zemi Poslouchám hlasy na míle vzdálené Říkají věci nikdy nevyslovené Vidím stíny za denního světla Vedu válku uvnitř své hlavy Roky a roky Krveprolití a válčení Naše poslání bylo pouze příjít a zabíjet Dovolená zdarma Mezi palmami a šrapnely Prodávají nevinnost pro neustálé psychiatrické peklo Poslouchám hlasy na míle vzdálené Říkají věci nikdy nevyslovené Vidím stíny za denního světla Vedu válku uvnitř své hlavy Cítím cizince strnule hledící mým směrem Čtu myšlenky nikdy nepřečtené Ochutnávám nebezpečí s každým slovem, které říkám Vedu válku uvnitř své hlavy
iv. The Test That Stumped Them All Standing in the darkness Waiting for the light The smell of pure adrenaline Burning in the night Random blinding flashes Aiming at the stage Intro tape begins to roll Igniting sonic rage Still they keep me between these hollow walls Hoping to find in me The answers to the test that stumped them all "The boy is just simply crazy Suffering from delusions We honestly think that maybe he might need an institution He lives in a world of fiction And really could use some help We have just the place to fix him To save him from himself" Curled up in the darkness Searching for the light The smell of stale sweat and shit Steaming through the night Random urine testing Pills red, pink and blue Counseling and therapy Providing not a clue Still they keep me between these hollow walls Hoping to find in me The answers to the test that stumped them all "We can't seem to find the answers He seemed such a clear cut case We cannot just let him leave here And put all this work to waste Why don't we try shock treatment It really might do some help We have just tools to fix him To save him from himself"	iv. Test, který je všechny obelhal Stojím ve tmě Vyhlížím světlo Pach čistého adrenalinu Hořícího v noci Náhodné oslepující záblesky Míří na pódium Vnitřní páska se začíná převíjet Rozdmýchávám zvukovou zlost Oni mě stále drží mezi těmito prázdnými zdmi Doufají, že ve mě naleznou Odpovědi na test, který je všechny obelhal "Hoch se právě pouze zbláznil Trpí na halucinace My si upřímně myslíme, že možná možná, že by potřeboval jít do ústavu On žije ve světě výmyslu A skutečně by mohl využít nějakou pomoc Máme takové místo, abychom jej dali do pořádku Abychom jej zachránili přd ním samotným" Zavinutý v temnotě Pátrám po světle Pach zvětralého potu a sraček Se převalují během noci Náhodné testování moči Pilulky červené, růžové a modré Konzultace a terapie Nedávají žádné řešení Oni mě stále drží mezi těmito prázdnými zdmi Doufají, že ve mě naleznou Odpovědi na test, který je všechny obelhal "Zdá se, že nemůžeme nalézt odpovědi On se zdál takovým jasně střiženým případem Nemůžeme jej teď nechat odsud odejít A nechat všechnu práci, aby byla zničena Proč nezkusíme šokovou terapii To by mohlo opravdu nějak pomoci Máme zrovna takové nástroje, abychom jej připoutali Abychom jej zachránili před ním samotným"
v. Goodnight Kiss Goodnight kiss in your nightgown Lavender in your bed So innocent as you lie down Sweet dreams that run through your head Are you lonely without Mommy's love? I want you to know I'd die for that moment You're just a poor girl Afraid of this cruel world Taken away from it all It's been 5 years to the day and My tainted blood's still the same I can't help acting this way and Those bastard doctors are gonna pay I'm so lonely without baby's love I want you to know I'd die for one more moment I'm just a poor girl Afraid of this cruel world Taken away from it all	v. Polibek na dobrou noc Polibek na dobrou noc ve své noční košili Levandulová barva ve tvé posteli Tak nevinná, zatímco uléháš Sladké sny, které se honí hlavou Jsi opuštěná bez máminčiny lásky? Chci, aby jsi věděla, že bych zemřel pro tento okamžik Ty jsi pouze neěťastné děvče Zděšené z tohoto krutého světa Vezmu tě pryč od toho všeho Bude to 5 let od toho dne a Moje poskvrněná krev je stále stejná Nemohu si pomoci, abych se chovala takhle a Ti bastardi doktoři to zaplatí Jsem tak osamělá bez lásky k dítěti Chci, aby jsi věděla, že bych zemřel za více než okamžik Jsem pouze neěťastné děvče Zděšené z tohoto krutého světa Utíkám pryč od toho všeho
vi. Solitary Shell He seemed no different from the rest Just a healthy normal boy His mama always did her best And he was daddy's pride and joy He learned to walk and talk on time But never cared much to be held And steadily he would decline Into his solitary shell As a boy he was considered somewhat odd Kept to himself most of the time He would daydream in and out of this own world But in every other way he was fine He's a Monday morning lunatic Disturbed from time to time Lost within himself In his solitary shell A temporary catatonic Madman on occasion When will he break out Of his solitary shell He struggled to get through his day He was helplessly behind He poured himself onto the page Writing for hours at a time As a man he was a danger to himself Fearful and sad most of the time He was drifting in and out of sanity But in every other way he was fine He's a Monday morning lunatic Disturbed from time to time Lost within himself In his solitary shell A momentary maniac With casual delusions When will he be let out Of his solitary shell	vi. Ulita osamění Zdá se, že se od jiných neliší Úplně normální zdravý kluk Jeho máma mu dávala to nejlepší A pro otce byl pýchou a radostí Naučil se chodit a mluvit normálně Ale nikdy se nestaral, aby upoutal A postupně upadal Do své ulity osamění Jako chlapec byl považován za nadbytečného To v něm vydrželo většinu času Ve dne sníval a býval uvnitř a vně svého vlastního světa Ale jinak byl výborný Je šílenec pondělního rána Čas od času rozrušen Ztracený sám v sobě Ve své ulitě osamění Dočasně strnulý Příležitostný šílenec Kdy se vymaní Ze své ulity osamění? Snaží se protlouci každým dnem Zůstával bezradně pozadu Vylil to ze sebe na papír Psal po mnoho hodin svého času Zatímco jako člověk byl nebezpečím pro sebe Většinu času bázlivý a zarmucen Trmácel se dovnitř a ven ze svého rozumu Ale jinak byl výborný Je šílenec pondělního rána Čas od času rozrušen Ztracený sám v sobě Ve své ulitě osamění Chvilkový maniak S občasnými halucinacemi Kdy bude vypuštěn Ze své ulity osamění
vii. About the Crash (Reprise) I'm alive again The darkness far behind me I'm invincible Despair will never find me I feel strong I've got a new sense of elation Boundless energy Euphoria fixation Still it's hard to just get by It seems so meaningless to try When all I want to do is cry Who would ever know I felt so sad Even though I get so high I know that I will never fly And when I fall out of the sky Who'll be standing by Will you be standing by	vii. O zhroucení (opakování) Jsem znovu naživu Temnota je daleko za mnou Jsem nezlomný Zoufalství mne nikdy nenajde Cítím se silným Mám nový smysl radosti ze života Nekonečná energie Pocit zdraví ustálený Stále je to obtížné jenom si tím projít Zdá se, že nemá smysl, abych se snažil Když všechno, co jsem chtěl, je brečet Nikdo nikdy nevěděl, že jsem se cítila tak smutná I přesto ona připadá tak vysoko Věděla, že nebudu nikdy létat A když padala dolů z oblohy Kdo se postaví ke mně? Budeš stát při mě?
viii. Losing Time / Grand Finale She dresses in black everyday She keeps her hair simple and plain She never wears makeup But no one would care if she did anyway She doesn't recall yesterday Faces seem twisted and strange But she always wakes up Only to find she'd been miles away Absence of awareness Losing time A lapse of perception Losing time Wanting to escape She had created a way to survive She learned to detach from herself A behaviour that kept her alive Hope in the face of our human distress Helps us to understand the turbulence deep inside That takes hold of our lives Shame and disgrace over mental unrest Keeps us from saving those we love The grace within our hearts And the sorrow in our souls Deception of fame Vengeance of war Lives torn apart Losing oneself Spiraling down Feeling the walls closing in A journey to find The answers inside Our illusive mind	viii. Ztracený čas / Velké finále Obléká se do černého každý den Vlasy jí zůstávají volné a neudržované Nepoužívá žádný makeup Ale nikdo se nestará, jestli to vůbec dělá Nevzpomíná si na včerejšek Obličej vypadá pokřiveně a zvláštně Ale ona se vždycky probudí Jenom zjistí, že byla pár mílí pryč Nedostatek opatrnosti Ztracený čas Selhání vnímání Ztracený čas Přeje si uniknout Vytvořila si způsob jak přežít Naučila se, jak se oddělit od sebe Chování, které ji drží při životě Naděje ve tváři naší lidské úzkosti Pomáhá nám pochopit turbulence hluboko uvnitř Které se znocnily našich životů Ostuda a nepřízeň kvůli duševního neklidu Zadržují nás před záchranou těch, které milujeme Milost v naších srdcích A smutek v naších duších Podvod slávy Pomsta války Žijí rozpolcené od sebe Ztrácejí se jedna jak druhá Klesají ve spirálách Cítím, jak zdi uzavírají Cestu, se kterou bychom nalezli Odpovědi uvnitř Naší zmatené mysli

Snové divadlo sehrálo Kroniku šílenství
[25. 03. 2002, 05:00, autor Pavel Parikrupa, převzato z: www.musicserver.cz/ (z recenzí)]
Každý poslouchá takovou hudbu, jakou si zaslouží. Někdo preferuje předžvýkaný polotovar elektronicky transportovaný bez sebemenší námahy do útrob, a to ještě na základě jakési masivní mediální masáže. S hudbou americké skupiny Dream Theater je to jinak - pánové jsou jednak excelentní muzikanti (je to patrné i z námi recenzovaného živého DVD "Metropolis 2000 - Scenes From New York") a pak svým posluchačům neservírují nic primitivního. Žádná dogmata a rychlá řešení, místo snadných odpovědí spíše otevřené otázky. Jejich skladby těžko snesou označení písničky a spíše k nim sedí termíny jako struktury, vrstvy, vazby. Nová deska se jmenuje "Šest stupňů vnitřní turbulence" a kompozice na ní se těžce postihují slovy. Na ploše dvou CD se nachází více než půl druhé hodiny hudby, vnímavý posluchač bude mít dlouho co objevovat, album se hned tak neohraje a neomrzí. Pravda, vyžaduje naladění na jistou vlnu, vstřícnost směrem k bohaté paletě podnětů jak

ve složité hudbě, tak v textech. Jak bývá u Dream Theater zvykem, texty jsou monotematické - tentokrát jsou jednotícím tématem alba lidská psýcha a duševní poruchy. Pro ilustraci se stačí podívat na názvy skladeb - "Skleněné vězení", "Slepá víra", "Nepochopený", "Válka v mé hlavě".

Často předhazované srovnání s Pink Floyd či vůbec s artrockem 70. let není zas tak od věci, i když přesah Dream Theater do tvrdého rocku je značný. Trochu bych se zdráhal použít slovo metal, byť hned v první skladbě "The Glass Prison" je slyšet Metallica jak vyšitá. Kupodivu se po pár posleších z těch sáhodlouhých propracovaných skladeb (vždyť celé druhé CD je titulní kompozice Six Degrees Of Inner Turbulence, rozdělená do osmi částí s předehrou a velkým finále a na prvním disku je pět tracků s celkovou stopáží přes 50 minut) vyloupnou i skoro hitové melodie, hovořím o "Misunderstood" nebo "Solitary Shell". Vypíchněme nejen mistrovské ovládání nástrojů (to musím opět zdůraznit - Portnoy, Petrucci, LaBrie, Myung a Rudess jsou fenomenální), ale i schopné skladatelství a bezchybná produkce.

"Six Degrees Of Inner Turbulence" je titulem pro náročné, nebojácné a chytré posluchače, co mají rádi promyšlenou tvrdší hudbu. Je důstojnou položkou plně v intencích dosavadní tvorby Dream Theater. Je staromódní vzhledem k soudobým digitálním trendům, protože spoléhá jen na sílu živého muzikantsví prezentovaného nadmíru vyspělými hudebníky. Což mne přivádí k myšlence, jestli se Dream Theater někdy pustí do křížku s elektronikou. Možná by to byla cesta v další evoluci kapely, těžko ovšem říci, jestli by o to kapela a fanoušci stáli.

Když šest je rovno sedmi
[autor Luboš Maule,převzato z: www.musicpage.cz/]
Dream Theater se rozhodli, že své fanoušky zahltí hudbou. Jako by nestačilo, že v loňském roce před vánocemi vydali vynikající živé trojalbum ”Live Scenes From New York”! Ve svém hvězdném bočním projektu Transatlantic Mike Portnoy připravil druhou desku ”Bridge Across Forever”, do toho se přihrnul bývalý klávesista Derek Sherinian s počinem ”Inertia” (také druhá sólovka) a ani jejich současný čaroděj na černobílých klapkách se nevěnoval sladkému nicnedělání a ukuchtil pamlsek ”Feeding The Wheel”. Ještě před nimi však James LaBrie do světa vypustil druhý díl (aby se to nepletlo) svého levobočka Mullmuzzler. Jeden aby to taktak stíhal poslouchat, však to máte, i s aktuální deskou, rovných devět kousků nikterak jednoduchých na poslech. Teď si asi říkáte proč mluvím o devíti, když jste jich jistě napočítali jen osm. Vysvětlení je prosté, Dream Theater netroškařili a aktuální deska obsahuje hned dva kompakty na kterých je dohromady bezmála sto minut hudby!

Disk číslo jedna obsahuje pět skladeb, druhý jednu jedinou, trvající 42 minut, rozdělenou do osmi částí. První co na veledíle upoutá, kromě rozsahu a tradičně skvěle zvládnutého bookletu a zvuku (tentokráte si ho na starost vzali Mike Portnoy a John Petrucci), je opět výrazné posunutí výrazových prostředků kupředu. Zapomeňte na předchozí opus magnum ”Metropolis Pt.II: Scenes From A Memory”, současní Dream Theater jsou již opět jinde. A to ”jinde” znamená, že do své tvorby integrovali moderní prvky, kterými se honosí současné nu-metalové kapely, ve větší části rezignovali na líbivé, jednudušší (v rámci jejich možností) melodické postupy, nebáli se použít symfonických prvků ani téměř thrashově přitvrdit a překvapit i naprosto disharmonickými pasážemi. A podladili nám hoši, pekelně podladili! Jsou to zkrátka noví Dream

Theater, i když i přesto to jsou stále oni. Určitě je poznáte, ale ne na první poslech (upřímně řečeno, dokud nezačal zpívat James, musel jsem se podívat, co že jsem to do přehrávače založil), ten vám napoví pouze to, jestli budete mít sílu si desku znovu pustit, nebo si na ní uděláte minimálně týden volna a začnete ji pomalu vychutnávat. A i poté, co si budete myslet, že ji máte zažitou, zjistíte, že jste stále ještě prakticky na začátku prospektorské činnosti, stále budete zůstávat s pusou otevřenou dokořán a nestačit se divit, co vše jste předtím neobjevili. Stejně jako u předchozí desky (a vlastně téměř u každého díla Dream Theater), i zde se jen těžko hledají slova pro vyjádření dojmů. Přirovnání, že z toho budete mít hlavu ”jako pátrací balón” se jeví více než výstižné. Při vstřebávání nahrávky se budete cítit jako na to tobogánu, chvíli zběsilá jízda prudce dolů - zpočátku ani nestačíte vnímat (natož vychutnávat) ďábelské změny tempa, budete rádi, že sedíte a občas letmo uchem zachytíte pestrost tohoto newyorkského TGW - chvíli klidnější pasáž, kdy se můžete vznášet v oblacích a meditovat. Tyto dvě dominantní polohy jsou prokládány vlivy čerpanými odevšad a přitom odnikud, tak, jak to dovedou jenom Dream Theater. Možná je někdo opět nařkne z kopírování něčeho, co už tu bylo (jak se to už ostatně nesčetněkrát stalo), ale faktem zůstává, že tito páni muzikanti zůstanou ještě pěkně dlouho, při současné formě, lídry svého stylu, kteří kombinují to, co jiní nedokáží nebo se toho bojí. Možná někteří z vás čekají, že zde rozeberu jednotlivé skladby, ale bohužel to nejde. Je to stejné, jako byste chtěli jednou větou zodpovědět všechny otázky vesmíru.

”Six Degrees Of Inner Turbulence” je opět povinností pro všechny fandy Dream Theater. Pokud jsem v úvodu článku zmiňoval boční projekty (až na výjimku ex-člena Dereka Sheriniana), musím nyní prostě a jednoduše konstatovat, že to skupině jako celku prospělo. Přeci jenom má něco do sebe tvrzení, že vedlejší projekty mají sloužit k vybití soukromých tužeb, aby skupina byla ještě silnější, obzvláště u takto hyperaktivních jedinců - Jordan nechal na povrch vyplout svou náklonnost ke klasice (i jazzové), James ke vzletnějším kompozicím a Mike k sedmdesátým létům (jednoduše, nikoliv však detailně, shrnuto). Progresivní pětka z New Yorku tak opět všem svým nohsledům ukázala záda a mně nezbývá než zatleskat. A je to aplaus bouřlivý, dosahuje znovu na vrchol sedmibodové stupnice.

Hodnocení:
Luboš Maule * * * * * * * (7/7)
Petr Heřman * * * * * * * (7/7)

”Six Degrees Of Inner Turbulence” - recenze z "Machar's Page"
[autor David Wretzel,převzato z: http://www.machar.cz (z recenzí)]

Tahle deska sice vyšla již v lednu, ale protože bude patřit mezi ty nejlepší pro letošní rok, tak ji do rubriky recenzí prostě musím zařadit.

Na DREAM THEATER je od vydání alb “Images and Words” a “Awake” vyvíjen dost velký tlak ve směru kvality, která se zdála být nepřekonatelnou. Po desce “Falling Into Infinity” vyšla “Metropolis pt. 2: Scenes From A Memory” a při úspěchu celosvětového turné se zdálo, že DREAM THEATER jsou na vrcholu slávy a pohled do budouosti byl jednou velkou neznámou.

Hned úvodní skladba “The Glass Prison” začíná na DREAM THEATER klasickými vyhrávkami, které dokáží předvést právě jen oni. Po minutě a třičtvrtě se ale rozjíždí porní lokomotiva John Petrucci a společně s Mikem Portnoyem vytváří až hřmotný zvuk . Skvěle vystupují klávesy Jordana Rudesse a dávají skladbě depresivní ráz. Refrén v režii LaBrieho je již klasickou dokonalostí DREAM THEATER. Tahle skladba v sobě ma úplně všechno. Bolest, razanci, pláč, radost i vztek, prošpekována kytarovími, klávesovími a bubenickými sóly skrz na skrz tvoří pilíř prvního disku. Jinak řečeno dokáže dovést skoro až do bezvědomí během 14-ti minut. Následující “Blind Faith” má o poznání pomalejší tempo a je klasickým příkladem rovnováhy všech instrumentů, které se dokonale střídají a každý sólový výstup je zážitkem. Zvuk piana dodává skoro nepopsatelnou náladu celé skladby a to i v momentě, kdy se promění v klávesy a následně přechází do kytarového sóla. “Misunderstood” svým začátkem připomínáplížící se stíny v šedých uličkách za doprovodu violy. Aby se náhle proměnila v pomalý pád do propasti za zvuku bolestně tahavé kytary. Výňatky z politických reportáží dávají “The Great Debate” hned v počátku potřebnou sílu, aby se stala vyvrcholením. A celých 14 minut o tom bezesporu přesvědčuje. Jak řekl Machar, tak ladí. Ale pro vyznavače progresivního metalu se tenhle kousek stane abnormálním zážitkem. První kapitolu uzavírá “Disappear”, kde hlas LaBrieho nutí téměř k pláči a je především jeho vlastním představením. Zde patří dík Kevinu Shirleymu, který dokonale namixoval vokály a samozřejmě celé album.

Na druhém disku je samotná “Six Degrees Of Inner Turbulence” rozložená do osmi pasáží. Jedná se o volné pokračování předešlé řadovky a hned úvodní instrumentálka “Overture” naznačuje kolosálnost celého celku. Kytarové vyhrávky se střídají s klávesovým orchestrem a tím vzníká až pohádková melodie. Přes tóny piana se přelévají do druhé části (About The Crash), která je celá podbarvena pianem s úchvatnýmikytarovími sóly a jen občas doplněna klávesy. Jako Metropolis pt.2 je plná až božsky krásnymi melodiemi. (War Inside My Head) je přesně taková jako její název. Je to skutečná válka v hlavě. Nástroje spolu válčí po celou její délku a hlas jim úspěšně sekunduje v několika podobách. Čtvrtá (The Test That Stumped Them All) navazuje na předcházející a odehrává se ve stejném duchu. A protože po válce přichází mír, tak následuje (Goodnight Kiss). A jako správný polibek hladí. Je plná emocí, které vrcholí kytarovým sólem a mění se v drama na operačním sále. Se (Solitary Shell) tvoří dokonalou dvojici a perfektně zapadají svým nápadem do celého příběhu. Předposlední (About The Crash (Reprise)) dává vyniknout především hráčským kvalitám, ale tak je vlastně na celé desce. A ty ji mění v závěrečnou (LosingTime / Grand Finale). A to doslovné grand finale. Monumentální závěr uzavírá celé představení bez jediného zaváhání a nechává padat oponu po nepopsatelném zážitku.

Nemá smysl znovu zmiňovat přednosti desky, a promyšlenost všech nápadů. Jsou to přeci DREAM THEATER!!! A těmhle pánům mistrům se podařila stominutová onanie s nekonečným orgasmem. Když si vzpomenu na první prožitky z poslechu, tak musím dát jednoznačně 10!

”Six Degrees Of Inner Turbulence” - recenze z "BestRock.cz"
[autor Jan Juris,převzato z: http://bestrock.cz/ (z recenzí)]

Šestá řadová deska progresivních metalistů z New Yorku se dostala na trh po předešlém koncertním trojCD "Live Scenes from New York". Před vydáním jejich studiových alb se pravidelně polemizuje o tom, zda se Dream Theater mohou ještě zlepšovat nebo už nemají jinou volbu než vykrádat sami sebe, případně kopírovat ostatní skupiny a jestli jejich nepopiratelná technická zručnost jenom nemaskuje nedostatek invence při procesu skládání. Takové názory a další podobné jsem již slyšel mnohokrát. Abych pravdu řekl, nijak moc mne nezajímají. Sice mohu částečně souhlasit, že je album zbytečně dlouhé a nic nového nepřináší, ale určitý standardní kvalitativní status byl dodržen. Z pohledu fanouška jsem se opět dočkal skvělé desky. Dostal jsem, co jsem chtěl a o to přeci jde. Daleko cennější pro mne, jako posluchače, je slyšet nadprůměrné instrumentální výkony spolu se skvělým a procítěným zpěvem. Občas i nějakou "hitovku" ("Misunderstood", "Disappear"). Zcela určitě je to bezvadná a pevně věřím, že i dost posluchačsky náročná deska na dvou stříbrných kotoučcích. Produkce se opět ujali sami hudebníci Mike Portnoy a John Petrucci, mixáž provedl osvědčený Kevin Shirley.

Na začátek prvního disku si vyslechneme třídílnou "The Glass Prison", která jako by vypadla z dílny kapely Metallica. Jedná se hlavně úvodní část, ale potom, co nastoupí James LaBrie hned poznávám své oblíbence. V této téměř čtrnáctiminutové skladbě se vystřídá tolik hudebních poloh, že některé skupiny za celý svůj hudební život nepřehrají ani polovinu. Po tvrdé smršti následuje zklidnění v podobě "Blind Faith", což je hodně typická skladba Dream Theater. Dočkáme se mnoha zvratů a různých dialogů 'soupeřících' nástrojů. Opět se nám prezentují jednotliví hudebníci se svou dokonalou hrou a hlavně - souhrou! Trochu nad rámec skladby (dokonce bych řekl, že ve všech skladbách) vždy vyčnívá Mike Portnoy. Prostě bicích si musíte okamžitě všimnout. Ostatně kdo měl možnost shlédnout koncert Dream Theater viděl, že ač je bubeník, tak se stal jednoznačně dominujícím členem skupiny.

Skvělá melancholická "Misunderstood" hned na první poslech zaujme hledače potenciálních hitů. Ale zkuste pustit v rádiu skladbu devět a půl minuty dlouhou a neseslat na sebe 'spravedlivý' hněv šéfa. A navíc v této netypické baladě jsou i pěkně ostré kytary, disharmonické piano a industriální zvuky. V začátku "The Great Debate" se pod hudbou objevují jakési rozhlasové či televizní komentáře a James LaBrie zahajuje netradičně zkresleným hlasem. První disk uzavírá skvělá balada "Disappear" s vyjímečným výkonem zpěváka.

Na druhém disku se rozprostírá osmidílná "Six Degrees of Inner Turbulence". Čtyřicet dva minut na jednu skladbu, i když složenou je až dost velký úkol. Na to si troufnou opravdu jenom giganti hudební scény a ne vždy je výsledek adekvátní délce skladby. Proto vzpomeňme ty, jimž se to snad podařilo - Pink Floyd, Yes, Mike Oldfield...

Zahajuje se instrumentální předehrou v orchestrálním aranžmá a myslím, že tuto pasáž si nahráli hudebníci především pro sebe. Nijak vyjímečná a diskutabilní skladba. Ale záleží asi na vkusu, protože ač je předehra bombasticky provedená, osobně ji považuji za zbytečnou. "About to Crash" je o stupeň lepší svižná skladba s již tradičně bezchybnými výkony hudebníků. Razantní "War Inside My Head" odpovídá přesně svému názvu a další skladba je v podobném duchu, i když trochu experimentálnější vzhledem k způsobu zpěvu mezi téměř speedovými kytarovými vsuvkami. Zklidníme v křehké "Goodnigt Kiss" s mistrovsky citlivým pianem, lehounkými bicími a překrásně hebkým kytarovým sólem jako od mistra Joe Satrianiho. Na zpěv se také zapomenout nedá. Osobně bych řekl, že v takovýchto lehčích polohách je James LaBrie nenapodobitelný a famózní. Což potvrdí i v následné "Solitary Shell". Zde ovšem exceluje i v expresivnějších částech skladby. Na začátku zaslechneme nepopiratelný vliv Yes na klávesáka. Ale po dvojzápřahu pomalejších skladeb následuje opakovačka "About to Crash". Závěrečná "Losing Time / Grand Finale" je důstojnou tečkou za celým dvojalbem a je opravdu grandiózní, jenom zbytečně dlouhé doznívání skladby trochu narušilo skvělý prožitek z poslechu.

Jak zhodnotit toto album? Myslím, že patří k průměrným počinům Dream Theater, což ale vzhledem k vysoké kvalitě jejich desek je vlastně pochvala. Dream Theater nejsou obyčejná kapela. Jsou vyjímeční kvůli své neobvykle vysoké technické kvalitě hraní. Člověk nemusí být hudebník a skutečně pozná, že tohle jen tak někdo nezahraje. A není to jenom v rychlosti, razanci, ale především v přesnosti a preciznosti provedení. Také nesmíme zapomenout, že jsou to nadprůměrně vytížení muzikanti, kteří se nespokojují jenom tvorbou pro svou mateřskou kapelu, ale vydávají i své sólové desky a jsou účastni v mnoha dalších projektech (Transatlantic, Mullmuzzler…). Navíc, kdo si dneska dovolí vydat dvojalbum? To už musí být opravdu silný materiál podpořený vydavatelskou firmou, která je ochotná tohle všechno financovat. Ale jak je vidět, invence hudebníkům neubývá a tak se všichni jejich obdivovatelé můžeme těšit na další skvělé počiny.

”Six Degrees Of Inner Turbulence”
[autor ***,
převzato z: http://www.dreamtheater.estranky.cz/clanky/dream-theater/six-degrees-of-inner-turbulence]

Hudebnímu posluchačstvu bylo záhy souzeno pochopit, proč se toto Divadlo zove snové. To, o čem mnozí ani nesnili, dovedlo virtuózní a vizionářské těleso předvést v dokonale ucelených tvarech; vždy dokázalo spojit extraordinérní instrumentální výzbroj s parádním kompozičním talentem. Zkrátka, prog rock (či metal, je-li libo), našel mocné tvůrčí duchy; takové jaké kdysi před lety objevil hudební svět v dodnes nedocenitelných novátorech PINK FLOYD. A poslední řadové album Snových – Scenes From Memory – znamenalo i posluchačský přelom. Z kapely pro labužníky se stalo všeobecně uznávané a oslavované seskupení, které jednou pro vždy dokázalo, že progresivní rock je komplexním uměním, stejně jako krmě pro uši a duši.

Jak známo, navázat na hudební mezník a přelomový počin může bývá nejošidnější, co hudebníky (a umělce obecně) může při jejich pouti natrefit. Geniální počin The Wall definitivně rozvrátil Růžové floydum a The Final Cut bylo pouze smutným hudebním epitafem ve stínu rockových monumentů minulosti. Nebo něco žánrově bližšího a trefnějšího – souputníci a jedni z mála „krok držících“ progerů – SHADOW GALLERY, kteří při vší snaze nedokázali poslední řadovkou navázat na fenomenální album Tyranny. Na druhou stranu, když se to podaří, je na světě legenda.

Nuže, u DREAM THEATER bohužel budeme muset na legendu ještě počkat. Řečeno zpříma a narovinu, Six Degrees Of Inner Turbulence svému předchůdci v mnoha směrech nestačí. Což ovšem neznamená, že by bylo propadákem, o tom nemůže být ani řeči! Snové divadlo zaznamenalo před minulého alba jednu dost podstatnou změnu – na post klávesáka nastoupil oslavovaný Jordan Rudess, od válu musel Derek Sherinian, který zkrátka nestačil. Jádro sestavy DREAM THEATER je po této události s výjimkou postu basáka totožné s projektem LIQUID TENSION EXPERIMENT, tedy projektu, který zbořil svými improvizačními běsy snad všechny progresivní limity, které zůstaly stát po kobercovém bombardování Snového divadla. Na Scenes se nová sestava předvedla brilantně, otázkou bylo, kam zamíří na novém dvoj CD...

CD 1:
Celkem pětice kompozic tvoří první část Šestistupňové turbulence. Už pohled na stopáž rozmlží zrak – nejkratší píseň má nad 6 minut, druhá nejkratší 9,5 minuty, jinak se bezpečně pohybujeme nad magickou hranicí čísla deset. Úvodní progresivní elaborát nese jméno The Glass Prison a štěpí se do tří „aktů“, které jsou ovšem pevně spojeny do jednoho celku. Preludium Reflection načíná zhruba tří minutová pasáž, plná rytmických zlomů a proměn tempa. Vyslechneme genezi leitmotivu, několik úchvatných sól, které bubeník Mike Portnoy ještě podmazává dvěma kopáky a zakusíte několikero agresivních poloh Petrucciho kytarové hry. Celá první část se tak nese v pořádně řízném duchu, jedině v refrénu ponechávají ostatní muzikanti prostor ekvilibristice pěvce Jamese LaBrie. Přechod do druhé části obstarává návrat leitmotivu, tentokrát v režii klapkostroje Jordana Rudesse, načež přichází šoková vlna v podobě Retribution. Kytara podladěná, riff jednoduchý, úderný, až by člověk třískal hlavou o podlahu, scratching v pozadí – zkrátka NU METAL!!! DREAM THEATER ukazují všem

poďobaným pubertošům, co by mohli hrát, kdyby na to měli. Tahle progresivní odrůda odsuzovaného klonu (či zprznění) metalu má v podání mistrů jiskru. James zpívá nebývale razantně, maličko chraptí, v kontrastu k tomu zase čistě intonuje refrény. Nádhera! Fantastický dojem z úvodní trojkompozice ovšem nabourává dlouhá sólová pasáž, která je fůzí progresivního šílenství kláves a kytary, pekelných berserků rákosníčka Johna Myunga a jeho basové rákosky, přísahal bych i na orientální původ některých pásáží. Poněkud však začínám ztrácet nit a kontinuitu. Závěrečná část – Revelation – pak ubíhá v mnohem uvolněnějším, přesto dynamickém duchu, avšak její strohé zakončení nechává obří kompozici podivně nezavršenou a nakousnutou. Že by krejčovina horkou jehlou? Možná...

Dvojka Blind Faith je už o poznání ucelenější, ale co se týče nápadů výrazně slabší. Nese se v poněkud intimnějším duchu, kytara je hodně naefektovaná, sóla střídmější, výrazně v rockově melodickém duchu. Za zmínku stojí nádherně vzdušný a chytlavý bridge se suverénními výškami Jamese LaBrieho, jenže ten věčně svěží a udivující duch a vzmach se kamsi vytrácí. Virtuózně odehraná, ale kompozičně ochuzená skladba. Rozpačitý dojem maximálně žehlí číslo tři – Misunderstood. Zpočátku velmi komorní, tklivá, plná podbarvujících efektů a procítěného vokálu LaBrieho. Nádherné je i violoncello, které rozechvívá rytmickou sekci. Vkus, melodická vytříbenost a „mlžná“ snovost úvodní pasáže by slušela i Bártově Illustratosféře. O to překvapivější je pak syrové škytnutí kytary a rozjitřený refrén, který jakoby v sobě obsahoval něco z elektrizující gothic rockové bouřlivosti. Náhlý rozmar přerůstá do naléhavé a disharmonizující druhé části, ve které se Rudessovi pomátne mašina a Petrucci počne vymýšlet nové stupnice a zvukové kriplíky. Je v tom energie, atmosféra a bohatýrský podíl hudebního genu, kterým se honosí jen a pouze Snové divadlo.

The Great Debate si přinejmenším zaslouží přízvisko „zajímavá“, ovšem po zevrubnějším poslechu se na jazyk derou i první superlativy. Zvuková koláž, složená z Portnoyovy mravenčí precizity, Myungova bublání, Rudessových kvilů a debaty o etice vědeckého výzkumu přerůstá do naléhavé a typicky kontrastní snové kompozice. Vyklenutý bridge, který přímo popouzí k notování versus nasraně vyřvávaný refrén – are you justified?/justified in taking/life to save life. Sólová pasáž, která se sice nepatrně vzdaluje jádru kompozice, ale v mrtvém bodě se opět plynule navrací až k úvodní koláži. Těžší na poslech – zato bohaté ložisko nových objevů.

Závěr prvního CD obstarává něžná a na první poslechy poměrně nevýrazná balada Disappear. Sluší se jí naslouchat v poklidu a vychutnává pozitivní klavírní vibrace a tradičně výborného Jamese LaBrieho. Zajímavá je též refrénová pasáž, která se objeví pouze jednou, avšak představuje absolutní vrchol skladby – rodově rozhodně patří k nejlepším okamžikům Scenes From Memory. Zaslouží si hodně soustředěný poslech, neboť přeladit se na tuhle sladší vlnu dá po předchozím progování kus práce.

Rejstřík dojmů z prvního CD je hodně široký, ovšem ani všechna pozitiva nedovedou skrýt rozpaky z netypicky neurovnaných a poněkud neučesaných pasáží. Místy chybí těsné sepjetí instrumentální ekvilibristiky a ucelenosti skladeb; ani vnitřní napětí a melodické katarze jednotlivých kompozic nedosahují úrovně předchozího alba. Lehké zklamání...

CD 2:
Titulní opus Six Degrees Of Inner Turbulence je vlastně „kompoziční album v albu“. Texty vypráví osudy tří různých osob, které se náhle ocitly za hranicemi toho, co nazýváme normálnem. Vnitřní turbulence je vrhla do končin, které jsou našemu mozku zcela nepochopitelné. Stopáží překračuje osmidílný hudební příběh 42 minut, tudíž oči vykulí i kovaný příznivec psychedelických úletů. Jenže budiž doznáno, že se jednotlivá dějství od sebe podstatně liší a do jednoho celku je propojuje pouze nepostradatelný leitmotiv.

Overture se drží pevně svého názvu a v silně orchestrálním hávu se skrývají veškeré podstatné motivy, které v následujících minutách uslyšíte. Od neskutečně pozitivních a odlehčených až po šílenou fanfáru, která znalcům připomene (dosti nečekaně a silně) anglické blackery BAL-SAGOTH. Nevěříte? Vaše mínus. Na poměry DREAM THEATER se jedná o hodně zvláštní kus, který přímo svádí k zapojení živého orchestru (ačkoli Jordan Rudess a jeho klapky odvádějí nádherný kus práce).

About To Crash se vyloupne z Overtury výrazným klavírním partem, který ve spojení se vzletným kytarovým riffem připomene krajany SAVATAGE. Vůbec je to skladba hozená do vděčných a snadno stravitelných not s nepřehlédnutelným rukopisem svých tvůrců (zejména v refrénu). Prudký přechod do bouřlivé War Inside My Head nastínila už Overtura, ovšem v podání Petrucciho milky to působí ještě divočeji a překvapivěji. Názvu nezůstává Válka uvnitř hlavy nic dlužná – centrální motiv je šílený, stejně mrazivě působí výkřiky Jamese LaBrieho. Šílenství stupňuje vůbec nejkomplikovanější a nejtěkavější výbřed „The Test That Stumped Them All“. LIQUID TENSION EXPERIMENT jsou nebývale silně cítit z pekelně zamotaného instrumentálního klubka, důrazný LaBrie vše jen umocňuje. Brutální salvy kytary a bicích explodují v sousedství štěbetajícího falzetu šílencova. Nejsžíravější pecka celého kompletu.

Něžná Goodnight Kiss na první pohled klidní rozbouřenou hladinu, ovšem po idylickém úvodu se začnou z hlubin vynořovat disonance, které vyvrcholí ve strhujícím finále. Geneze temných not probíhá nepozorovaně, o to je tumoróznější. Vše načne Rudessův ponurý sborový efekt, následně se pomátne i Petrucci. Něco neuvěřitelného, tělem probíhá mrazení, matka pláče nad dcerkou, která se vzdálila světu normálních lidí, strojový tikot JIPkových přístrojů... Příšerný očistec!!! Vrcholný bod alba, jehož zlom mi nevím proč evokuje Floydovský „The Fletcher Memorial Home“. Silná imprese, omlouvám se...

Uvolnění a svěží závan přináší prosvětlená a radostná Solitary Shell, příběh chlapce, kterého vnitřní turbulence uvrhne do vnitřní izolace před světem. Zaslouží-li si nějaká skladba nálepku hit, pak právě tato. Zpěvná, okouzlující, pozitivní, nazdobená flamengovým sólem a jazzovým klavírním partem... Optimismus a vzmach podporuje i repríza About To Crash, která je ještě o chloupek vzletnější a chytlavější než její sestřička z úvodu. Pochvalu si zaslouží, jak rafinovaně a bez křeče se obě skladby spojují navzdory vzdálenosti. Ani tentokrát ovšem slunné počasí nevydrží a v samotném finiši svede radostný motiv úpornou bitvu s pošahanou Válkou uvnitř hlavy. Bitvu vítěznou, tudíž libé tóny mohou směle vstoupit do závěrečného grandiózního finále Losing Time, kde nezakrytě oslaví své vítězství decentní a dojemnou souhrou všech členů Snového divadla. Melancholické podtóny nemizí, jsou ovšem naplněny nadějí, závěrečným výškovým galashow Jamese LaBrieho a úchvatnými stěnami Rudessových kláves. Jak tenká je hranice mezi zdravou myslí a šílenstvím? Šest stupňů vnitřní turbulence.

Druhé CD je výrazně tedy jak vidno výrazně ucelenější a nemá slabších míst. Jen je o kus jinde, než by člověk očekával, trochu více se přibližuje běžnému posluchači, o poznání silněji brnká na líbivé struny, aniž by podlézalo. Přijetí či nepřijetí této tváře DREAM THEATER je vnitřní záležitostí každého posluchače, mě osobně připadá přesvědčivější, nežli poněkud rozporuplný obsah prvního kotoučku. Jak je tedy zhodnotit? Jsou to sice dvě CD, ale tvoří jedno album. Jedno album, dva světy. První z nich rozkolísanější, druhý uzavřenější (ale ne bez prvků kontroverze). Hodnoceno zvlášť – první CD 7/10, druhé 9/10. Trocha matematiky nám vygeneruje pro komplet osmičku, která je vzhledem ke kvalitám předcházejícho počinu velmi spravedlivá.
17.03.2006

Poslední aktualizace: